10. kapitola - Přípravy na večírek

27. ledna 2011 v 20:17 | *MiNiE* |  °°°Me & Marauders°°°
Me and marauders
Pátek večer. Seděla jsem s Jamesem před krbem a dohadovali jsme na válečné strategii. Tedy...pro nechápavé to znamenalo: "Jak pozvat Lily na večírek tak, aby přijala". Zmrzli jsme ale na mrtvém bodě.
"Já bych za ní prostě jen přišla a pozvala ji. NORMÁLNĚ. Žádné pokřikování, prohrabování si vlasů, oslovování ji příjmením a zaklení Snapea!" tvrdila jsem tiše.
"Ale no taaak! To nezabere, věř mi!" zaúpěl šeptem James. Ten navrhoval napsat to na stěnu ve Vstupní síni.
"Věř mi! Tak to bude nejlepší!" stála jsem si tvrdohlavě za svým.
"Ale to nezabere!" odporoval mi dál. Povzdechla jsem si a založila si ruce.
"Fajn. Tak si to vyzkoušej sám. A až zase dostaneš facku a začne na tebe řvát přes celé Bradavice, za mnou fňukat nechoď!" prohlásila jsem a zvedla se.
"Počkej!" zarazil mě.
"Na co?" nakrčila jsem obočí.
"Vyzkouším to, cos mi poradila!" rozhodl se a vstal. Lily seděla s Liv a psali nějakou domácí úlohu. Lily po nás každou chvilku pokukovala.
Sledovala jsem, jak James kráčí přes celou společenku až k oběma dívkám. Protože byla místnost téměř prázdná, slyšela jsem skoro každé slovo.
"Ahoj, Lily!" usmál se. Chtěl si prohrábnout vlasy, ale na poslední chvíli si to naštěstí rozmyslel.
"Ahoj, Po-Jamesi!" odpověděla váhavě Lily.
"Chtěl jsem se zeptat...nešla bys se mnu na ten večírek u Křiklana?" zeptal se. Mile, celkem tiše,...
Lily vykulila oči. Potom její výraz přešel z překvapeného na lítostivý. Skousla ret.
"Promiň, ale už jsem se dohodla s Dirkem z havraspáru...!" šeptla Lily. Bylo vidět, jak moc toho teď lituje. James zrudl, přeběhl společenku a ztratil se za portrétem. Rychle jsem běžela za ním. Nechápala jsem, proč to všechno dělám. Možná proto, že James Potter se stal jedním z mých nejlepších přátel. Zjistila jsem, že to není jen namachrovaný blbec, na jakého vypadá. Byl milý, inteligentní, ale hlavně...oddaný přítel.

Našla jsem ho sedět na jedné římse v pátém patře. Civěl z okna na hvězdy.
"Jamesi...?" pípla jsem. Trhnul sebou a zamžoural směrem ke mně.
"Ahoj True!" usmál se smutně.
"Proč ten smutek? Byla zklamaná, že nemůže jít s tebou! To je skvělý začátek! Na jeden pitomý večírek...ten vem čert! Pozvi ji do Prasinek!" povzbudivě jsem se usmála.
Do Jamesových očí se vrátily rozpustilé jiskřičky.
"Dobře. Díky, True!" řekl a objal mě. Usmála jsem se.
"Je tu někdo, miláčku?" síplavý hlas Arguse Filche se rozlehl po chodbě. Starý školník mluvil na svoji kočku.
Než jsme se stačili vzpamatovat, svítil nám ten dědek do očí. Ten jeho spokojený úšklebek mě nesmírně rozčílil. Nicméně...bylo po půlnoci a my jsme vážně neměli na chodbách co dělat.
"Ale, ale, ale! Studentíci nejsou v postelích! Pan...Potter!" šklebil se škodolibě školník. Spolkla jsem uštěpačnou poznámku a sklopila jsem hlavu.
"Takže jdeme za profesorkou!" zahlaholil a vykročil chodbou pryč. S Jamesem jsme odešli za ním.

V sobotu jsme vstávali vážně pozdě. Když jsme sešli na snídani, všude se mluvilo o večírku. Většina dívek litovala, že je nikdo nepozval, ale několik jich řešilo i šaty. Moment...šaty...?! Já neměla šaty!
Lily si všimla, že jsem se zarazila.
"Co se děje?" zeptala se a obložila si toast sýrem a šunkou.
"Nemám šaty na ten Křiklanův večírek!" zabědovala jsem. Lily se usmála.
"Mám několik šatů. Jedny ti půjčím!" mávla rukou a ukousla z toastu. Zakroutila jsem hlavou.
"Ale to po tobě nemůžu chtít!" namítla jsem rázně.
"Ale můžeš, věř mi! Nebo tam chceš jít v teplácích?" zašklebila se. Zakroutila jsem hlavou. Mohla jsem se zeptat mamky, ale ta na sobě neměla šaty...vlastně nikdy, co jsem si do té doby pamatovala.
"Dobře. Ale stejně to máš u mě, Lily!" vyhrkla jsem. Lil protočila očima, ušklíbla se, zhltla poslední zbytek z toastu a začala si obkládat další. Zasmála jsem se.

Přes oběd jsem byla u mamky v jejím bytu v Bradavicích. Dlouho jsme si spolu nepopovídaly - na hodinách jsme se moc vybavovat nemohly.
K večeru jsem se odešla připravit na ten večírek. Lily na mě čekala. Okamžitě přiskočila ke skříni a vyndala všechny svoje šaty. Měla jich...hodně. Šest.
"Jaké si vybereš?" usmála se.
"Mně je to jedno! Jedny mi vyber!" vyhrkla jsem. Nechtěla jsem si ještě diktovat, co mi má půjčit.
Lily se na mě zkoumavě zadívala a potom ukázala na dlouhé modré šaty. Byly nádherné. A rozhodně mi šly k očím.
"Ale..." chtěla jsem začít protestovat, ale přerušila mě.
"Žádné ale! Pojď, půjdu ti pomoct s účesem!" zamítla okamžitě mé protesty a táhla mě do koupelny.
Trvalo několik desítek minut, než jsem se konečně dostala z koupelny ven. Když jsem pohlédla na sebe do zrcadla, nemohla jsem uvěřit svým očím. Moje kratší blond vlasy byly stažené do moc hezkého uzlu a na hlavě jsem měla lehkou modrou čelenku, která se výtečně hodila k šatům. Líčení bylo perfektní. Nikdy jsem se moc nelíčila, ale Lily se v tom všem vyznala. S její pomocí jsem to zvládla skvěle. Jemný sametový šátek přes ramena vypadal kouzelně.
Lily se zavřela do koupelny na podstatně delší dobu. Výsledek byl ale...neuvěřitelný. Připadala mi jako nějaká princezna z pohádky. Měla natočené své dlouhé rezavé vlasy a ty jí dopadaly na holá ramena. Bílé dlouhé šaty na ní vypadaly nadpřirozeně krásně. A líčení bylo úžasné a skoro na ní nebylo vidět.
Postavila se ke mně k zrcadlu a objala mě kolem ramen.
"Sluší nám to!" konstatovala a usmála jsem se. Zmohla jsem se jen na přikývnutí. Vážně. Tentokrát to slušelo i mně.

Obrázek 1 k výrobku 1700 šaty pro True

společenské plesové šaty PR0303 šaty pro Lily
 


Komentáře

1 Twinky Twinky | Web | 13. dubna 2011 v 11:43 | Reagovat

Krásne šaty!!! Suer kapča :P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama










VĚTŠINA POSTAV V MÝCH POVÍDKÁCH PATŘÍ J.K.ROWLINGOVÉ!! BLOG NEBYL VYTVOŘEN ZA ÚČELEM ZISKU,
PRÁVA NEJSOU VYHRAZENA!!!
TEDA...KDYŽ NEPOČÍTÁTE POSTAVY, KTERÉ JSEM STVOŘILA JÁ A JENOM JÁ. U TĚCH NESTRPÍM KOPÍROVÁNÍ ZA ŽÁDNÝCH OKOLNOSTÍ. JSOU TO VŠECHNO ČÁSTI MÉ PODIVNÉ OSOBNOSTI A KE VŠEM Z NICH MÁM CITOVÝ VZTAH! PROTO KAŽDÉ "VYPŮJČENÍ BEZ DOVOLENÍ" OKAMŽITĚ HLÁSÍM!!!