2. kapitola - Poslední vůle strýčka Alpharda

26. ledna 2011 v 14:41 | *MiNiE* |  °°°Related Souls°°°
related souls
Po chvilce jsem stála na parketách v kuchyni. Můj byt byl útulný a myslím, že i pěkně zařízený. Víc doma než v Bradavicích se nebudu cítit nikdy a nikde, ale tenhle byt mi to mohl alespoň částečně nahradit. Ani jsem nepoděkovala Alphardovi za ty peníze...poslal mi je a krátce na to zemřel. Proto mě vždycky píchnou výčitky svědomí.
Vybalila jsem si kufr a snažila se uklidit. Ale já nikdy nebyla nějak moc pořádná...
Začala jsem se nudit. 'Co asi dělá Severus?' pomyslela jsem si. Sotva mi to prolétlo hlavou a rozezněl se zvonek.
Šla jsem otevřít ve strachu z toho, že se rodiče stejně nějak dozvěděli moji adresu. Ale za dveřmi stál Severus Snape a usmíval se od ucha k uchu.
"Ahoj Seve! Pojď dál!" usmívala jsem se a pokynula mu do domu.
"Neruším?" zeptal se váhavě.
"Vůbec ne, hrozně jsem se nudila. Dáš si kávu nebo čaj? Teda...nezaručuju poživatelnost, ale..." ušklíbla jsem se. Severus se rozesmál.
"Kávu, prosím.." usmál se. Přikývla jsem a zmizela v kuchyni. On mezitím procházel byt. Dělala jsem, že nevidím jeho úšklebky nad barvami hýřícím bytem. Milovala jsem barvy. Severus upřednostňoval černou. Byli jsme tak rozdílní...a přesto...nejlepší přátelé...

Vydala jsem se na to čtení závěti.
Šla jsem pozdě - jako obvykle. Udýchaná jsem doběhla ke dveřím, o kterých se psalo v dopisu, který mi poslali a rychle zaklepala.
"Dále!" hrubý hlas mě pozval dovnitř. Rychle jsem otevřela.
Za stolem tam seděl tučný chlap s šedivými vlasy, brýlemi na nose a obrovskou bradavicí na čele. Na stoličkách před ním seděli další tři lidé. Ty jsem ale znala. Andromeda Tonksová, její dcera Nymfadora...a Sirius Black.
"Dobrý den!" přesto jsem se usmála. Black i ten "sexy" chlápek okamžitě sklouzli pohledem k mému výstřihu. Vzala jsem si jen lehké růžové šaty na ramínka, bylo vedro k zalknutí. Začínala jsem toho litovat.
"Jdete pozdě!" oznámil ten chlápek snad ještě víc nepříjemněji, než jak vypadal.
"Jen o čtyři minuty!" nadzvedla jsem bojovně bradu.
"Sedněte si!" zasípěl výhružně ten muž. Raději jsem poslechla. Všimla jsem si, že Black na mě zírat nepřestal.
"Takže jdeme na to...papapapapa....tady je to...slečně Alexandře Parkinsonové a panu Siriusi Blackovi odkazuji svoji vilu v Irsku a téměř veškeré jmění pouze pod podmínkou společného obývání výše uvedené vily a společné využití veškerých peněz. V případě, že slečna Parkinsonová ani pan Black nesplní podmínku, přejde majetek na nejbližšího příbuzného, což je nebožtíkova dcera Walburga Blacková. Paní Andromedě Tonksové i její dceře Nymfadoře náleží zbytek nebožtíkova jmění, což činí nějakých 10000 galeonů a zbytek majetku.
Podepsán...Alphard Tranton Black..." dočetl ten chlap a nastalo ticho. Bylo mi najednou úzko. To, jak četl ten chlápek něco, co napsal Alphard...v podstatě můj otec... Chtěla jsem si ten kus papíru nechat. On na něj psal krátce před svou smrtí...
Každý se snažil to všechno vstřebat. Podle toho, co tam píší...má bydlet se Siriusem Blackem!
Rychle jsem se na něj otočila v ten samý moment, co on se otočil na mě. Začali jsme se prohlížet od hlavy až k patě.
"Takže...u mladé paní je to jasné, i dcerka doufám souhlasí... Podepište mi to tady!" přikázal ten chlapík a ukázal na nějakou kolonku v papírek. Dromeda i Dora podepsaly, poděkovaly a odešly s klíčem od Gringottových. Já nespustila oči z Blacka a on ze mě.
"Zbývá to na vás, mládeži! pakliže nepřijmete nabídku, celý majetek...a je to majetek, to vám řeknu...dostane Walburga Blacková...!" zašklebil se ten chlápek. Vypadal v tu chvíli jako zombie.
Na jméno Walburga Blacková jsem jednou narazila v knize. Bylo to straré vydání nejmocnějších kouzelných rodin. Pakliže bych to nepřijala, dostala by všechno ona a to jsem vážně nechtěla. A o co víc to bude jiné, než v Bradavicích, když bychom se scházeli jen na jídlo...? A vidina toho, jak často by mě navštěvovali Severus a Lily, mi také přidala ke kladné odpovědi.
"Já přijímám. Můžete se ujistit, že matka nedostane ani cent!" slyšela jsem znechuceně mluvit Blacka. MATKA??!!
Oba se otočili na mě.
"Přijímám!" hlesla jsem. Ten tučný dědek mrkl na Blacka. Vypadalo to tak nechutně, až se mi málem zvedl žaludek.
"Kde to mám podepsat?" zarazila jsem ho se zhnuseným výrazem ve tváři. Podal mi papír a já se upsala do kolonky, pod kterou stálo moje jméno.

Před Ministerstvem jsem poslala spěšnou sovu Severusovi. Musela jsem mu to všechno říct!

Sešli jsme se o pár minut později v jedné kavárně v samém centru Londýna.
"Tak povídej, Alex! Jaké to tam bylo? Mimochodem...sluší ti to!" usmál se na přivítanou Severus. Všimla jsem si, že si mě prohlíží od hlavy k patě.
"Díky!" usmála jsem se vděčně.
"Co si dáte?" přišla k nám číšnice. Odhadovala bych tak 40 až 50 let.
"Já...jenom minerálku!" vyhrkla jsem. Ta paní si to zapsala.
"Mně Vídeňskou kávu, děkuji!" objednal si i Severus. I tohle si ta číšnice zapsala a odešla.
"Bylo to tam hrozné. Ten úředník vypadal jako prase - a to doslova. Byl tam i Black a Dromeda Tonksová s dcerou...!" vysvětlovala jsem.
"Black?!" vyjekl Severus. Přikývla jsem.
"Podle všeho byl Alphard Blackův děda!" informovala jsem překvapeného Severuse.
Chvilku bylo ticho.
"A co ti strýček odkázal?" zeptal se Sev, když se vzpamatoval z toho překvapení.
"Nebudeš tomu věřit...jeho vilu v Irsku a všechny peníze...! Dromeda a Dora dostaly 10000 galeonů...!" vysvětlovala jsem.
"A co Black?" nakrčil obočí. Cítila jsem, jak mi šťastný úsměv z tváře stekl.
"To je právě to. Musí tam bydlet se mnou. Jinak by majetek dostala Walburga Blacková!" odfrkla jsem si, jako by to byl ten největší nesmysl na světě. Ale ono to opravdu bylo nesmyslné. Co si od toho strýček sliboval?!
"Co?" vyhrkl Severus. Smutně jsem přikývla.
"Ale co...nebude to o moc jiné, než v Bradavicích...ne...?" snažila jsem se být optimista. Když ale bezradně pokrčil rameny, musela jsem se napít vody, kterou přede mě číšnice postavila...
 


Komentáře

1 Emily Emily | Web | 20. února 2011 v 12:26 | Reagovat

Tohle byl opravdu skvělý nápad s tím sestěhováním ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama










VĚTŠINA POSTAV V MÝCH POVÍDKÁCH PATŘÍ J.K.ROWLINGOVÉ!! BLOG NEBYL VYTVOŘEN ZA ÚČELEM ZISKU,
PRÁVA NEJSOU VYHRAZENA!!!
TEDA...KDYŽ NEPOČÍTÁTE POSTAVY, KTERÉ JSEM STVOŘILA JÁ A JENOM JÁ. U TĚCH NESTRPÍM KOPÍROVÁNÍ ZA ŽÁDNÝCH OKOLNOSTÍ. JSOU TO VŠECHNO ČÁSTI MÉ PODIVNÉ OSOBNOSTI A KE VŠEM Z NICH MÁM CITOVÝ VZTAH! PROTO KAŽDÉ "VYPŮJČENÍ BEZ DOVOLENÍ" OKAMŽITĚ HLÁSÍM!!!