2. kapitola - Přátelská Británie

15. ledna 2011 v 9:13 | *MiNiE* |  °°°Me & Marauders°°°
Me and marauders
Poslední týden prázdnin jsem dostala bradavický dopis. Bylo to definitivní. Budu tam muset chodit. Tak strašně se mi tam nechtělo..
Ještě téhož dne jsem navštívila Příčnou ulici. Musela jsem uznat, že se mi tam líbilo. Všechno bylo takové...kouzelné...
Ovšem uniforma se mi nelíbila ani trošku. Obyčejná, černá,... Naše červená byla tisíckrát lepší. A navíc...ta prodavačka nezavřela pusu ani na chvilku. Grrrr!
Dokoupila jsem i všechno ostatní. Zvlášť učebnice mě zaujaly. Nakoupila jsem si i další knížky. Právě jsem chtěla vrátit do police jednu knihu o historii Bradavic. Na druhé straně jsem ovšem zavadila o jinou knihu. Ta spadla. 
"AU!" výkřik mě přinutil přikrčit se. Ale ne!
"Promiň! Nechtěla jsem, jen jsem tam vracela tu knížku a ona spadla...!" vyhrkla jsem, když jsem oběhla regál a uviděla kluka zhruba v mém věku, jak si mne hlavu. Na první pohled jsem viděla, jak je hezký. Měl světle hnědé vlasy a modro-šedé oči. Nemohla jsem si nevšimnout jizev, které měl na rukou a tváři, ale hádala bych, že je má po celém těle. Připadal mi takový...smutný a prázdný...a přesto....
"To je v pohodě! Nic mi není!" usmál se na mě. Usmíval se taky pěkně.
"To jsem ráda...!" usmála jsem se zpátky. Všiml si knih v mých rukou a zarazil se.
"Ty studuješ v Bradavicích? Neznám tě!" nechtěl to říct, jen to z něj vystřelilo. 
"Přestoupila jsem z Kruvalu. Jsem tu nová!" hlesla jsem a zadívala se do podlahy. 
"Vsadím se, že se ti tu bude líbit. Bradavice jsou skvělá škola. Navíc...je to tam všechno úžasné. A máme za ředitele Albuse Brumbála!" vypočítával na prstech. Oči se mu při tom tak zvláštně radostně leskly...
"Doufám. Moje mamka to říkala taky..." usmála jsem se.
Potom jsem mu pomáhala sesbírat knihy, které mu vypadly, když jsem mu tu učebnici hodila na hlavu. Pořád jsme si povídali. Byl strašně fajn.
"Určitě si s námi musíš sednout ve vlaku. Představím ti kluky, určitě..." nedopověděl. Přišli k nám totiž tři další kluci. Dost...nesourodá čtveřice.
"No teda, Moony! Ty se nezdáš!" zasmál se štěkavým smíchem první z nich. Měl uhlově černé vlasy, které mu padaly do bouřkově šedých očí. Usmíval se úsměvem, který když nasadil, musely jít do kolen všechny. K němu se přidal i smích ostatních dvou. Druhý měl rozčepýřené černé vlasy a oříškové oči, které schovával za kulatými brýlemi. Sportovec z něj čišel každým coulem. Ten poslední...byl tlustý a očividně i velice hloupý. Mastné hnědé vlasy a takové...ustrašené šedé oči... A cpal se čokoládou.
Můj společník jen protočil oči.
"Kluci, tohle je..." zarazil se. Neznal moje jméno. Já jeho taky ne.
"Trudie Haroldová... Ani jsem se nepředstavila!" zašklebila jsem se. Usmál se.
"Remus Lupin..." podal mi ruku a já jí potřásla. Měl vážně hebkou dlaň - i přes množství malých jizviček.
"Tohle jsou Sirius Black, James Potter a Peter Pettigrew. Moji kamarádi!" představil i ostatní.
"Moc mě těší!" hlesla jsem. Potom jsem mrkla na hodinky. Už jsem měla být v Kotli.
"Omlouvám se, ale...už musím jít. Moc ráda jsem vás poznala!" usmála jsem se naposledy, zaplatila za knížky a rychle vypadla. Tohle se mnou zatřáslo. Nikdy jsem neměla kamarády. Vlastně se ke mně ani nikdo nikdy nechoval přátelsky. A teď...v Británii se mi začínalo líbit.

I druhý den jsem se jen tak z nudy vydala na Příčnou. Zašla jsem si k Floreanovi Fortesqueovi na zmrzlinu. Milovala jsem zmrzlinu.
"Je tu místo? Všechny ostatní stolky už jsou plné!" nade mnou postávala vysoká ryšavá dívka a usmívala se.
"Jasně!" vyhrkla jsem a pokynula rukou k volnému místu přede mnou. Věnovala mi oslnivý úsměv a posadila se. Byla krásná. Začala jsem se vedle ní cítit...podřadně.
"Jsem Lily Evansová. Ty budeš určitě ta nová, co o ní mluvila profesorka McGonagallová, že?" mluvila, zatímco pomalými sousty zdolávala svoji nálož zmrzliny. 
"Jo. Jmenuju se Trudie Haroldová!" podala jsem jí ruku. Přijala ji.
"Tak jak se ti tu líbí? Slyšela jsem, že přestupuješ z Kruvalu!" usmívala se.
"Není to tu špatné. Ale hlavně...hodně...jiné než v Bulharsku!" usmála jsem se. Zasmála se a přikývla.

Domů jsem se dostala až večer. Lily byla úžasná. Za jeden den jsme se staly kamarádkami. Povídaly jsme si snad o všem. Vždycky se mi podařilo z otázek ohledně mojí minulosti vybruslit. Nechtělo se mi mluvit o tátovi, bráchovi nebo Monice. Ani s přátelskými Brity...
 


Komentáře

1 Emily Emily | Web | 20. února 2011 v 16:17 | Reagovat

Rychle rychle další kapitola :)

2 Twinky Twinky | Web | 12. dubna 2011 v 17:31 | Reagovat

:) Super kapča!!!!! :)

3 wolf-lucy wolf-lucy | Web | 1. srpna 2011 v 20:04 | Reagovat

[1]: :Súhlasím!!!

4 en en | 17. srpna 2011 v 13:23 | Reagovat

na tvoju stránku som natrafila nedávno a musím sa priznať, že zbožňujem tvoj štýl písania:) niekde som zazrela, že pôjdeš do deviny, takže máš asi 14-15, nie? lenže v tvojom písaní je niečo vyspelé, že by som ťa tipla aj na 17:)jednoducho ma to núti chodiť na tvoj web a čítať tvoje poviedky - len tak ďalej;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama










VĚTŠINA POSTAV V MÝCH POVÍDKÁCH PATŘÍ J.K.ROWLINGOVÉ!! BLOG NEBYL VYTVOŘEN ZA ÚČELEM ZISKU,
PRÁVA NEJSOU VYHRAZENA!!!
TEDA...KDYŽ NEPOČÍTÁTE POSTAVY, KTERÉ JSEM STVOŘILA JÁ A JENOM JÁ. U TĚCH NESTRPÍM KOPÍROVÁNÍ ZA ŽÁDNÝCH OKOLNOSTÍ. JSOU TO VŠECHNO ČÁSTI MÉ PODIVNÉ OSOBNOSTI A KE VŠEM Z NICH MÁM CITOVÝ VZTAH! PROTO KAŽDÉ "VYPŮJČENÍ BEZ DOVOLENÍ" OKAMŽITĚ HLÁSÍM!!!