3. kapitola - Bradavice poprvé

15. ledna 2011 v 17:21 | *MiNiE* |  °°°Me & Marauders°°°
Me and marauders
"Připravená, zlato?" usmála se na mě máti. Nervózně jsem se nadechla a přikývla. Potom jsme se obě rozeběhly proti zdi mezi nástupišti 9 a 10. Bála jsem se. Kdy naposledy jsem dobrovolně běžela proti zdi...?!
Ale přeci...proběhli jsme, jako by tam nic nebylo a stanuli na nástupišti. "Je to..." nenacházela jsem slov. Bylo to...
"Úžasné...?" doplnila mě mamka s úsměvem. Omámeně jsem přikývla.
Rozhlížela jsem se kolem. Tolik lidí...tolik zvířat...tolik...všeho. A všechno to dodávalo místu na dokonalosti. Ovšem...nejlepší na tom všem byla ta lokomotiva. Zářivě červená stará lokomotiva a pravidelně vyfukovala páru. Cítila jsem se absolutně skvěle.
"Myslíš, že to bude lepší?" zašeptala jsem a chytila mamku za ruku. Povzdechla si.
"Doufám!" její zašeptání mi dodalo odvahy.

Mamka odešla do prefektského kupé. Měla se tam sejít ještě s jednou učitelkou, která jezdí do školy se studenty. Mě nechala na pospas osudu. Rozpačitě jsem postávala v uličce a nevěděla, co mám dělat. Kdyby tu tak byla...
"Trudie!" Lily. Moje první opravdová kamarádka v Británii.
"Ahoj Lily!" usmála jsem se. Zarazila mě, když mi skočila kolem krku a pevně objala. Nejdřív jsem nevěděla, co mám dělat, ale nakonec jsem jí objetí opětovala. 
"Strašně jsem se na tebe těšila!" pištěla mi do ucha. Usmála jsem se. Takhle vřelé přivítání jsem vážně nečekala. 
"Pojď, musíme si najít nějaké kupé!" usmívala se a táhla mě uličkou. Byla jsem šťastná. Konečně jsem měla kamarádku. Opravdovou.

Nakonec jsme kupé přeci jen našly. Svalily jsme se na sedadla a povídaly si.
"Tak co? Co Potter?" v cukrárně jsme se bavili i o Pobertech.
"Napsal mi včera další dva dopisy. Přísahám, že se z něj jednou zblázním!" prohlásila Lil a nafoukla tváře. Rozesmála jsem se.
"Myslím, že tě má rád!" usmála jsem se.
"Ne, nemá. Ten má rád jenom famfrpál, svoje pitomé kamarádíčky a nagelované vlasy!" zašklebila se a frustrovaně si prohrábla svoje vlasy prsty. Rozesmála jsem se.
"A co Petunie?" optala jsem se ještě na její starší a nenáviděnou sestru.
"Fajn. Našla si nového kluka. Je to tlusté prase. Věčně se něčím cpe..." nakrčila Lil nos. Znovu jsem se dala do smíchu. Lily se nezdá, ale je s ní sranda.
"Moje mamka říkala..." začaly jsme se spolu dál bavit.

V poledne jsme dostaly hlad a tak jsme se rozhodly navštívit prodavačku občerstvení.
"Dvě dýňové paštičky, jednu lékořicovou hůlku, jedno balení Moxových Maxižvýkaček a čtyři čokoládové žabky!" objedala si Lily. Vykulila jsem oči. Lily byla jedlík. Ovšem...na její vychrtlé postavě to vidět nebylo ani náhodou.
"Já prosím dýňovou paštičku, lékořicovou hůlku, dvě čokoládové žabky a Bertíkovy fazolky tisíckrát jinak!" usmála jsem se vřele na tu paní. Zaplatila jsem 3 galeony a 5 svrčků.
"Ale, ale! Evansová! Ty jsi přes prázdniny ještě zkrásněla!" na scénu si napochodoval sebevědomý James Potter a usmíval se na všechny strany. Hlavně ale na Lily.
"Díky za kompliment, Pottere!" prohlásila úsečně Lily a začala si urychleně sbírat nákup.
Za Potterem se vynořila pohledná tvář Siriuse Blacka a potom Remuse Lupina i Petera Pettigrewa. Ten se tvářil nadšeně a rychle se hrnul k prodavačce. Tak tak jsem mu uhnula z cesty. Páchl jako zkyslé mléko.
"Nazdar...Teresso...?" usmál se zářivě Black. Popletení mého jména mě...pobouřilo.
"Trudie. Jmenuju se Trudie!" oznámila jsem ledově. Naštvalo mě to. Omluvně se usmál.
"Promiň, nemůžu si pamatovat všechno..." zašklebil se. Zalapala jsem po dechu. Co si o sobě...?
"Nechtěla bys někdy zajít ke Třem košťatům?" cože? Zbláznil se? Vykulila jsem oči.
"Ne, to nešla!" sykla jsem. Nutila jsem se k sebeovládání. On se zatvářil, jako bych ho kopla do břicha. Asi nebyl na odmítnutí zvyklý. Oproti Potterovi, který bědoval nad Lilyiným odmítnutím, Black si z toho mého očividně nic nedělal. Jen pokrčil rameny, otočil hlavu a svůdně zamrkal na jednu (asi) páťačku.
"True, pojďme pryč!" sykla Lil a rychle se vydala chodbičkou zpět k našemu kupé. Volání Pottera si nevšímala.

Potom už uběhla cesta relativně v klidu. Nikdo další nepřišel, takže Lily zůstala v klidu. Ale už se s ní tak dobře nepovídalo.
Vlak začal stavět. S Lily jsme se rychle převlékli do uniforem, popadly jsme kufry a začaly se cpát chodbičkou ven z vlaku. Vpředu jsem zahlédla mámu, jak se snaží uklidnit jednu rvačku, která kvůli tlačenici vznikla. Připadalo mi, že se vážně cítí ve své kůži. Byla jsem ráda, že jsme sem jely. Protože...prospělo to nám oběma.
"Asi pojedeš na lodičkách, True! Běž za Hagridem, to je ten vysoký chlap. On už by měl vědět..." Lily mě postrčila směrem, kde obrovská halda s lidským hlasem svolávala první ročníky. Věnovala jsem Lily vystrašený pohled, ale přesto šla za "Hagridem".
"Dobrý den. Jmenuju se Trudie Haroldová. Jsem tu nová a Lily říkala, že se mám hlásit u vás!" vyhrkla jsem tak rychle, než jsem si to stihla rozmyslet a zbaběle utéct. Obr se otočil a změřil si mě svýma dobráckýma očima. Začínal se mi zamlouvat. Stejně jako zářivý úsměv, který mi věnoval. Oddechla jsem si. Takže se nestanu sváčou nějakého...poloobra.
"A jo! Strašně rád tě poznávám, Trudie! Sem Hagrid. Profesorka McGonagallová mi o tobě řikala. Máš ject s námi na loďkách. Věř mi, bude se ti to líbit. Já osobně jsem byl úplně paf, dyž sem viděl Bradavice poprvý!" usmíval se od ucha k uchu.
"Moc mě těší. A Lily vážně říkala, že Bradavice jsou krásné!" usmála jsem se.
"No jo, Lily Evansová, že jo? Znam jí, je to hrozně fajn holka. Někdy se stavte na čaj, možná upeču i Griliášový hrudky. Je to recept mýho táty..." usmíval se dál.
"To budeme moc rády!" vyhrkla jsem šťastně. tenhle obr rozhodně nebezpečný nebyl. Hagrid mi věnoval další úsměv.
"Tak prváci! Za mnou!" zčistajasna zaburácel. Lekla jsem se tak, že jsem nadskočila.
Potom jsem společně s partou prťat pokračovala po rozklouzané a zablácené cestičce směrem k maličkému přístavu, kde kotvily desítky malých dřevěných lodiček.

"Takže, až vyvolám vaše jména, vystoupíte sem a já vám na hlavu narazím Moudrý klobouk. Ten vás zařadí do náležité koleje!" rozléhal se po celé síni hlas profesorky McGonagallové. Vypadala přísně, ale jinak se zdála fajn.
"Cože? Kevin mi říkal, že budeme muset zápasit s akromantulí!" slyšela jsem šeptat jednu maličkou černovlásku nějaké své kamarádce. Zašklebila jsem se.
Profesorka postupně vyvolával jména prvňáčků, kteří chodili a nechávali se od klobouku zařadit do kolejí. Nakonec jsem v uličce zůstala stát jen já.
"Nakonec prosím přivítejte slečnu Trudie Haroldovou, která k nám přestupuje z Kruvalské čarodějnické školy!" prohlásila nakonec profesorka. Zhluboka jsem se nadechla, ignorovala třas v nohou a usadila se na maličkou stoličku. Málem jsem si koleny vyrazila zuby. Dostala jsem strach. Tolik jsem toužila do Nebelvíru... Ale co když...co když...
 


Komentáře

1 Twinky Twinky | Web | 12. dubna 2011 v 17:38 | Reagovat

Som zvedavá kam pôjde...!

2 wolf-lucy wolf-lucy | Web | 1. srpna 2011 v 20:10 | Reagovat

Co když co kdžy co!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama










VĚTŠINA POSTAV V MÝCH POVÍDKÁCH PATŘÍ J.K.ROWLINGOVÉ!! BLOG NEBYL VYTVOŘEN ZA ÚČELEM ZISKU,
PRÁVA NEJSOU VYHRAZENA!!!
TEDA...KDYŽ NEPOČÍTÁTE POSTAVY, KTERÉ JSEM STVOŘILA JÁ A JENOM JÁ. U TĚCH NESTRPÍM KOPÍROVÁNÍ ZA ŽÁDNÝCH OKOLNOSTÍ. JSOU TO VŠECHNO ČÁSTI MÉ PODIVNÉ OSOBNOSTI A KE VŠEM Z NICH MÁM CITOVÝ VZTAH! PROTO KAŽDÉ "VYPŮJČENÍ BEZ DOVOLENÍ" OKAMŽITĚ HLÁSÍM!!!