4. kapitola - Hostina

16. ledna 2011 v 12:32 | *MiNiE* |  °°°Me & Marauders°°°
Me and marauders
'Hmmm...Haroldová. Znával jsem tvoji babičku. Jako bys jí z oka vypadla!' bručel mi do hlavy hlásek Moudrého klobouku. O své rodině z otcovy strany jsem toho moc nevěděla. Informace o mé babičce byla tedy překvapivá a nečekaná. Rozhodně jsem netušila, že informace o mé rodině mi poskytne opelichaný kus látky starý jako svět sám.
'Tak opelichaný kus látky, říkáš?! No...řekl bych, že nebýt mě...' znovu ten hlas, tentokrát trochu naštvaný. Fajn, tak ne, no. Ale...měla jsem být hlavně zařazená do koleje.
'Máš pravdu. Takže...co s tebou...? Mrzimor rozhodně ne. Havraspár...? Ne. Určitě jsi inteligentní, ale... Není to kolej pro tebe. Takže zbývá...Zmijozel nebo Nebelvír...' konečně jsme se někam pohnuli. Ale do Zmijozelu jsem příšerně nechtěla. To bych se radši vrátila na Kruval a do svého předešlého zničeného života.
'Takže vážně nechceš do Zmijozelu..? Nevím, podle mě by jsi se tam hodila. Tvoje rodina z otcovy strany...' téměř jsem viděla, jak se klobouk usmívá. Ale já se do Zmijozelu nehodím. Já ne. A babička určitě taky nebyla ve Zmijozelu. Pokud se jí tak podobám...
'Pravdaže, nebyla. Ale...moc dobře nedopadla, to ti povím!' zasmál se hlas v mé hlavě. Určitě nemohla dopadnout dobře. Otec ostatně taky dobře nedopadl. Žádný zrádce v naší rodině nemohl dopadnout nijak příkladně.
'Ano. Ale ty zrádce být nemusíš!' prohlásil klobouk. Lepší být zrádce, než chodit do Zmijozelu. To rozhodně.
'Tak dobrá. Jak myslíš. Ale pořád si myslím, že i Zmijozel by nebyla špatná volba!' řekl nakonec klobouk. Zmijozel je vždycky špatná volba.
"NEBELVÍR!" zařval klobouk. Ohluchla jsem. Docela určitě.
Od červeného stolu se spustil potlesk a jekot. S úsměvem jsem se vydala sednout si vedle Lily, která celá jen zářila. Sotva jsem dosedla, opět mi skočila kolem krku. Obě jsme se na sebe usmívaly. Byly jsme spolu. Super.
"Gratuluju, Haroldová!" ozval se člověk od kterého bych to rozhodně nečekala. Sirius Black. Překvapeně jsem se na něj zadívala, ale netvářil se jinak, než obvykle.
"Jsem moc rád, že jsi v Nebelvíru, Trudie!" přidal se ke gratulacím i Remus Lupin. I jeho jsem obdařila oslnivým úsměvem.
Pohledem jsem zabloudila k učitelskému stolu. Moje matka seděla mezi profesorkou McGonagallovou a obtloustlou profesorkou se záplatovaným kloboukem. Zuřivě tleskala a zářila jako slunce. Když postřehla, že se na ni koukám, zamávala mi. Opětovala jsem zamávání. Přemýšlela jsem, jak by se chovala, kdybych byla opravdu zařazená do Zmijozelu.
Před námi se objevilo jídlo a všichni jsme se do něj pustili. Bylo vynikající. Když jsem viděla Lily, jak se cpe, musela jsem se usmát. Byla krásná i v tom momentě. Píchla ve mně závist, ale okamžitě jsem ji zaplašila.

Po jídle vstal profesor Brumbál. "Takže. Jako každý rok, vás zde všechny vítám. Jsem si jist, že tento rok proběhne pro všechny hladce a v pořádku. Dostal jsem za úkol připomenout, že vstup do Zapovězeného lesa je přísně zakázán stejně jako pěkná řádka dalších věcí. Kompletní seznam najdete viset na dveřích kabinetu pana Filche. Kdo by se chtěl přihlásit coby člen famfrpálového týmu své koleje, ať se přihlásí u vedoucí koleje. Budete zapsáni a později bude všem obeznámen termín konkurzů. V profesorském sboru máme také změny. Především přivítejte společně se mnou Janine Haroldovou, která se uvolila vyučovat Obranu Proti Černé Magii. Jistě se ke mně připojíte i tentokrát a popřejete naší nové profesorce štěstí!" mluvil Brumbál. Když dokončil, moje matka povstala a několikrát se uklonila. Když se střetla s mým pohledem, spiklenecky na mě mrkla. Já se ušklíbla.
"To je tvoje mamka, Trudie?" zeptal se zaskočeně James Potter. I ostatní na mě valili oči. Přikývla jsem.
"Je ti podobná!" pokýval hlavou Remus a tím to celé uzavřel. Byla jsem mu strašně vděčná. Tak nerada jsem byla středem pozornosti...
"Ještě vás budu chviličku obtěžovat s jedním oznámením, než vás propustím do ložnic. A to...celý profesorský sbor se shodl na jedné věci a to...na naší škole se budou konat dva plesy. Vánoční a Závěřečný. Vánoční ples se bude konat večer před odjezdem na Vánoční prázdniny, datum Závěrečného se ještě dozvíte. Přístup budou mít žáci od pátého ročníku. Takže...můžete se odebrat do postelí. Přeji Dobrou Noc!" poté se v sále rozezněl vzrušený hovor, zatímco se všichni zvedali, a odcházeli z místností. 
"Promiň, True, ale...jsem Prefektka, takže musím odvést prvňáky na kolej..." vyhrkla Lily, když se spěšně zvedla.
"To je v pohodě, Lily. Stejně jsem si chtěla ještě promluvit s mamkou!" usmála jsem se na ni.
"Takže ti to nevadí?" skousla si ret Lil. Když jsem zakroutila hlavou, zmizela s hlasitým: "První ročníky, následujte mě, prosím!". Musela jsem se zasmát.

Postávala jsem před Velkou síní a čekala na moji matku. Konečně vyšla. Bavila se s nějakým skrčkem. Podle všeho, co říkala Lily, to byl Kratiknot, učitel Kouzelných Formulí.
"Ráda jsem vás poznala, Filiusi!" rozloučila se máti a spěchala ke mně. Pevně mě objala.
"Gratuluji, zlato! Jsem tak moc ráda, že jsi v Nebelvíru!" pištěla, stejně jako předtím Lily.
"Já taky, mami!" usmívala jsem se i já. Mamka mě konečně pustila.
"Jak se tu cítíš?" otázala se máti najednou a pečlivě mě zkoumala.
"Je to tu...dobré, mami. Našla jsem si kamarády..!" usmála jsem se. Mamce se viditelně ulevilo.
"To jsem moc ráda, zlato. Musím se jít ještě dohodnout s ředitelem ohledně učebních osnov.. Zvládneš dojít na kolej sama?" usmívala se mamka. Přikývla jsem. Au. Vlastně jsem neměla ani tušení, kde to hledat. Maminka se ale očividně s odpovědí spokojila, pokývala hlavou a zmizela. Usmála jsem se. Takový elán jsem u ní nezažila od doby, co...dlouho.

Uplynula bezmála hodina, ale já jsem se téměř nepohnula. Jen jsem stála uprostřed nějaké chodby a nevěděla si rady. Doufala jsem, že třeba půjde kolem nějaký nebelvírský, ale nikde nikdo. Nikdo, kdo by mi pomohl. Začínala jsem se bát, že strávím noc na dlažbě v nějaké neznámé chodbě. Co jsem si myslela, když jsem matce kývala?! Že tu budou ukazatelé...?! Navíc Lily říkala, že je společenská místnost na heslo. Jak jsem se chtěla dostat dovnitř bez hesla mi bylo také záhadou.
Bezradně jsem se usadila na ke zdi na zem a přemýšlela, co bych měla udělat dál.
"Ale, ale! Slavná Trudie Haroldová!" ze tmy syčel nějaký slizký hlas. Zachvěla jsem se. Dostala jsem strach. Pořádný. Nakonec jsem zahlédla toho, kdo na mě mluvil. Byl to vysoký blonďák. Dlouhé plavé vlasy mu padaly na ramena. Ledově modré oči na mě posměšně shlížely. Ten kluk byl přes to všechno nesmírně krásný.
Za ním se vynořily dvě další gorily. Byli to kluci stejně staří jako já. Jenže tuční a podle všeho nehorázně hloupí. Vypadali, jako by to byli bodyguardi toho kluka. Bylo to až děsivé. Najednou mnou zatřásl strach. Ty kluci tu určitě nejsou kvůli přátelskému rozhovoru...
 


Komentáře

1 Twinky Twinky | Web | 12. dubna 2011 v 17:42 | Reagovat

Wau!! Malfoy na scéne :D Super!!

2 wolf-lucy wolf-lucy | Web | 1. srpna 2011 v 20:16 | Reagovat

[1]: :Jo jo už jdu číst další.Povídku vezmeš si mě za ženu?A teď si dávej dobrý pozor na to co řekneš!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama










VĚTŠINA POSTAV V MÝCH POVÍDKÁCH PATŘÍ J.K.ROWLINGOVÉ!! BLOG NEBYL VYTVOŘEN ZA ÚČELEM ZISKU,
PRÁVA NEJSOU VYHRAZENA!!!
TEDA...KDYŽ NEPOČÍTÁTE POSTAVY, KTERÉ JSEM STVOŘILA JÁ A JENOM JÁ. U TĚCH NESTRPÍM KOPÍROVÁNÍ ZA ŽÁDNÝCH OKOLNOSTÍ. JSOU TO VŠECHNO ČÁSTI MÉ PODIVNÉ OSOBNOSTI A KE VŠEM Z NICH MÁM CITOVÝ VZTAH! PROTO KAŽDÉ "VYPŮJČENÍ BEZ DOVOLENÍ" OKAMŽITĚ HLÁSÍM!!!