5. kapitola - Děkuji

16. ledna 2011 v 21:04 | *MiNiE* |  °°°Me & Marauders°°°
Me and marauders
Neřekla jsem ani slovo, jen se urychleně zvedla ze země. Ten kluk se ušklíbl.
"Říkal jsem si, jak to, že se členka ta významného rodu, jako jsou Haroldovi, ocitla v Nebelvíru!" sykl ten kluk. Nenávist z něj čišela. Nevěděla jsem sice, co je zač, ale neměla jsem z něj dobrý pocit ani trochu. To, že jsem neznala jeho jméno, mě ale frustrovalo nejvíc.
"A tvoje jméno...?" nakrčila jsem obočí. Vzplál hněvem. Asi nebyl zvyklý, že mu někdo odporuje. Přesto ale zachoval co nejpřívětivější tvář.
"Lucius Malfoy!" sykl nabubřele. To jméno jsem neslyšela poprvé. Aby ano. Abraxas Malfoy se podle toho, co jsem slyšela od Brumbála (říkal to mé matce krátce poté, co se to stalo), podílel na vraždě mého bratra a jeho přítelkyně. Tentokrát jsem vzplála hněvem já. Chtěla jsem na něj skočit a vydrápat mu oči. Ale...ty gorily vypadaly sice hloupě, ale taky silně. Měla jsem svůj obličej ráda. A pomstít se můžu i jinak...
"Dost zvláštní jméno!" odfrkla jsem si posměšně. Přivřel oči tak, že vypadaly jako malé štěrbinky. Snažil se ovládnout, ale všimla jsem si, že mu pravá ruka cukla ke kapse s hůlkou. Ne, že bych se bála, ale...
"Velká škoda, že se budeš muset přidat k tvému otci a bratrovi!" zasyčel on. Přejel mi mráz po zádech. OK, do té chvíle to vážně BYL přátelský rozhovor. Potom mi začal vyhrožovat smrtí. A v jeho očích bylo vepsáno, že to myslí VÁŽNĚ. Nevěděla jsem, čeho se mám bát víc.
"Nemáš právo o nich mluvit!" vykřikla jsem rozhořčeně a vytasila hůlku. Malfoy se zasmál a ve vteřině měl vytaženou tu svou. Stejně jako ty gorily. U těch mě ale spíš překvapilo, že vůbec hůlku mají.
"Já smím všechno!" usmál se spokojeně. Ano, měl mě tam, kde mě mít chtěl. Potom...dřív, než jsem si vůbec stihla všimnout...vytasil hůlku a zaútočil. Jasně červená kletba. Cruciatus.
Vykřikla jsem. Kletba do mě narazila tak prudce, až mě povalila na zem. Následovala taková bolest, že je velice těžké ji popsat. Bylo to, jako by se do mého těla zabodávalo tisíce mečů, někdo mě kopal do břicha a neustále drtil lebku. Nesnesitelné.
Křičela jsem. Byla jsem si toho vědoma. Ale ta bolest nebyla nic proti tomu, co ten grázl řekl...
"Tuhle kletbu neznáš? Tvůj bratr by ti mohl vyprávět...kdyby byl pochopitelně naživu. Strávil pod ní totiž celou hodinu. Ve finále už ani nepoznával tu mudlovskou couru, co vláčel neustále za sebou. Tu pochopitelně zabil Macnair ještě předtím. Škoda, že se nad tvým nebohým bráškou můj otec smiloval a zabil ho...!" tohle bolelo ještě víc, než tisíc cruciatusů najednou...
A jako zázrakem...bolest polevila. Už jsem necítila nic, jen ledovou zem, na které jsem ležela a ztěžka oddechovala. Bylo mi hrozně.
"Za tohle zaplatíš, Malfoyi!" slyšela jsem křičet hlas...Siriuse Blacka.
"Pochybuju! Na to je můj otec v příliš velkém postavení. Přeji příjemný zbytek dne!" posměšně pronesl Malfoy. Slyšela jsem několik těžkých kroků...Malfoy i s gorilami odkráčel.
"Jsi v pohodě?" Remus Lupin. Chabě jsem přikývla a pokusila se o úsměv. Bezvýsledně. Místo toho jsem pomalu přiměla zamrzlé svaly k pohybu. Prkenně jsem se posadila. Byli tam všichni Poberti.
"Děkuji! Nebýt vás...!" usmála jsem se. Tentokrát se mi to podařilo.
"Nemáš za co děkovat. Malfoy si to odskáče. O to se postaráme!" zamračil se James Potter. Remus přikývl. 
"Díky..." hlesla jsem.
"Vstaneš?" optal se starostlivě Remus. Znovu jsem přikývla. Přitom jsem si všimla, že Black neřekl ani slovo. Jen se na mě díval a nejevil známky toho, že by byl na příjmu.
Za Removy pomoci jsem se postavila. Pomohli mi celou cestu až na kolej.

Tam seděla Lily v křesle, pohupovala nohou a nervózně si hryzala jeden nehet za druhým.
"True! Co se ti proboha stalo?! Je mi to tak líto! Nechala jsem tě jít samu...!" vykřikla a znovu mě objímala.
"Nic moc mi není Lil. A nemusíš si dělat starosti. Kluci mě vyzvedli...!" pokusila jsem se o vtip, ale nikdo se nezasmál.
"Kdo ti to probůh udělal? A proč?!" křičela dál Lily a úzkostlivě si mě prohlížela.
"Malfoy...!" zamračil se Remus.
Lily zrudla vzteky.

Poté, co Lily donadávala na Malfoyovu adresu (a nevšimla si ani toho, že vedle ní stojí James), jsme se vydaly do ložnice.
Tu jsme sdílely s dvěma anorektičkami. Jaké bylo překvapení, když jsem zjistila, že jsou obě zamilované do Siriuse Blacka? Ani jsem jim nestála za to, aby se představily. Lily ale řekla, že se jmenují Lindsey Clarcsonová a Hilary Greenová. Ale já jsem se taky nehodlala tvářit nijak přátelsky. Rozhodně se nebudu vtírat.
Sotva jsem zalezla do postele, usnula jsem. Ještě pořád jsem cítila bolest v noze, ale zase tak silná kletba to nebyla. Stejně ale bolelo, co Malfoy řekl o mém bratrovi. Neměl právo o něm mluvit. Zvlášť o takových věcech....
 


Komentáře

1 Emily Emily | Web | 20. února 2011 v 16:26 | Reagovat

Jupí, čmuchám románek se Siriusem :-)

2 Twinky Twinky | Web | 12. dubna 2011 v 17:45 | Reagovat

Sirius je zlatý!!! :)

3 wolf-lucy wolf-lucy | Web | 1. srpna 2011 v 20:19 | Reagovat

Jo jo já taky Emily....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama










VĚTŠINA POSTAV V MÝCH POVÍDKÁCH PATŘÍ J.K.ROWLINGOVÉ!! BLOG NEBYL VYTVOŘEN ZA ÚČELEM ZISKU,
PRÁVA NEJSOU VYHRAZENA!!!
TEDA...KDYŽ NEPOČÍTÁTE POSTAVY, KTERÉ JSEM STVOŘILA JÁ A JENOM JÁ. U TĚCH NESTRPÍM KOPÍROVÁNÍ ZA ŽÁDNÝCH OKOLNOSTÍ. JSOU TO VŠECHNO ČÁSTI MÉ PODIVNÉ OSOBNOSTI A KE VŠEM Z NICH MÁM CITOVÝ VZTAH! PROTO KAŽDÉ "VYPŮJČENÍ BEZ DOVOLENÍ" OKAMŽITĚ HLÁSÍM!!!