6. kapitolka - První den

18. ledna 2011 v 17:19 | *MiNiE* |  °°°Me & Marauders°°°
Me and marauders
Lily použila velice drsné praktiky, aby mě vystrkala z postele. To znamená - vzala mi deku. Bez dekay už jsem usnout nedokázala. Zatracená Lily!
Na snídani jsme byli ale ještě mezi prvními. Byla vynikající. Ty lívance se skoro rozplývaly na jazyku. Zdejší skřítci byli fakt třída. Mňami!
Potom sešla McGonagallová mezi nás a rozdala nám rozvrhy. První hodinu jsme měli Formule. Můj hrob. Nesnášela jsem Formule. Možná hlavně proto, že mi tak moc nešly... Lily měla nakonec stejné hodiny jako já, takže jsem si oddechla. Ale potom jsem si vzpomněla na Formule a nadšení ze mě opadlo.

Zazvonilo a maličký profesor vrávoravě vešel do třídy. Byl ještě menší, než naše lavice. Docupital uličkou a ani se neohlédl za posměšnými úšklebky ohledně jeho výšky. Když došel ke svému stolu, se svižností, jakou bych do takového staříka rozhodně nečekala, se usadil na svoji židli, kde měl naskládáno několik polštářů, aby vůbec viděl. Já seděla ve druhé lavici (kompromis, který si vyhádala Lily. Jinak bych seděla vzadu jako Poberti). 
Potom začal přednášku ohledně toho, jak jsou OVCE důležité a jak se podle nich bude dál odvíjet celá naše budoucnost... Bylo fajn, že se stará, ale nebavilo mě to, takže jsem asi po pěti minutách přestala vnímat a začala si čmárat na okraj pergamenu kytičky. Lily po mně házela pohoršené pohledy, ale když jsem jí nabídla, aby si se mnou zahrála piškvorky, nejspíš se urazila a věnovala se už jen profesorově přednášce.
Ke konci hodiny stařík přestal mluvit. Zbývalo asi pět minut. 
"Rád bych si ještě někoho prozkoušel. Nevím, co mám očekávat od naší nové žákyně...takže... Trudie Haroldová!" řada havraspárských po mně hodila závistivým pohledem a řada nebelvírských posměšným. Byli mezi nimi i Poberti, i když Remus se dal skoro zařadit i do první skupiny.
Přestoupila jsem před třídu a nervózně se ošila. Bála jsem se. Co se týče Formulí nebo Přeměňování, byla jsem totálně levá.
"Takže slečno. Je to už opakování z pátého ročníku...dokážete, aby tento ananas stepoval?" ukázal na jeden ananas, který stál spolu s dekorací na učitelově stole. 
"No....ehmmmm...." zamumlala jsem. Namířila jsem na ananas hůlkou a v duchu pronesla zaříkadlo. Ananas se nadouval a nadouval. Nakonec zasvítil rudě a s hlasitým 'PRÁSK!' vybouchl. Každý ve třídě byl od ananasu, ale prťavý učitel to odnesl nejvíc. Chudák byl z toho celý zmatený. Skoro omdlel. Všichni i přes to, že byli potřísněni ananasem propukli v hlasitý smích. Mně do smíchu nebylo. Byla to spíš katastrofa.
"Promiňte pane profesore, nechtěla jsem!" vypískla jsem potom a celá rudá šla učitelovi pomoct.
"To je v pořádku, slečno! Běžte si prosím raději sednout!" vykváknul a mávl hůlkou. V mžiku byli všichni čistí.
Ke své lavici jsem došla v okamžiku, kdy zazvonilo. Urychleně jsem si sbalila věci a vyběhla ze třídy. Lily šla hned za mnou. A hned za ní Poberti.
"True, ty jsi..." vykřikovala Lily s vykulenýma očima.
"Já vím, Lily. Formule mi prostě nejdou!" zabránila jsem jí dopovědět větu.
"Co máme dál?" otázala jsem se. Snažila jsem to zamluvit, jak se dalo.
"Lektvary. Dvouhodinovku. Se zmijozelem...!" přečetla Lily a usmála se. Fajn. Alespoň něco. Lektvary mi celkem šly. Byl to jeden z předmětů, na který se Kruval specializuje.

Ve sklepení bylo dusno. Stál tam nebelvír na jedné a zmijozel na druhé straně. A nenávistně se na sebe šklebili.
Zahlédla jsem v rohu Luciuse Malfoye. Bavil se s nějakým vysokým klukem tmavé pleti. Za ním postávaly jeho gorily. Crabbe a Goyle. Malfoy zaregistroval můj pohled a ušklíbl se na mě. Znechuceně jsem otočila hlavu zpět na Lily, která se mi snažila už asi deset minut něco vysvětlit. Nevnímala jsem ji.
Potom se ze třídy vykutálel Křiklan. Jeho břicho vypadalo spíš jako balón.
"Můžete jít do třídy!" prohlásil a začal břicho cpát zase zpět do dveří. S Lily jsme si sedly do "naší" lavice a vytáhly všechny pomůcky. Hodina začala tím, že nám Křiklan (stejně jako Kratiknot předním) vysvětlil důležitost OVC-í. Potom zadal lektvar. Obyčejný uspávací lektvar, který se v Kruvalu učí přibližně ve druhém ročníku. Bylo to až směšně jednoduché.
Křiklan se procházel po třídě a nahlížel do všech kotlíku. Bylo jasné, že celá třída se dělí na jeho oblíbence a ty, co jsou mu naprosto volní. Lily patřila k oblíbencům, stejně jako takový ulízlý kluk se špatnou pletí, Severus Snape se jmenoval. Z toho, co jsem se dozvěděla od Lily vím, že ho hodně trápí Pobertové a že spolu s Lily kamarádili. Víc jsem toho z ní nedostala, nechtěla o něm moc mluvit. A nezajímal mě natolik, abych to z Lily páčila a ohrozila tak svoje kamarádství s ní.
Křiklan se zastavil u mého kotlíku, naklonil se k němu, zkontroloval barvu a vůni.
"Hohó! Skvělá práce, slečno..." zamračil se, když si nemohl vzpomenout na mé jméno.
"Haroldová, pane profesore!" řekla jsem. Na jeho tváři se objevil vzrušený úsměv.
"Vy máte něco společného s Petronelem Haroldem?" optal se na otázku, kterou jsem víceméně čekala. Nesnášela jsem toho muže. Zabil mého otce. Nenáviděla jsem pomyšlení na to, že je to můj děda!!!
"Ano. Je to...otec mého otce!" prohlásila jsem znechuceně. Nikdy bych to slovo (děda) neřekla.
"Výborně. Nadání na lektvary jste zajisté zdědila po něm. Byl to lektvarový král. Škoda, že se nakonec stal..." Křiklan vyprávěl a vyprávěl. Musela jsem ale jeho poslední větu doplnit.
"Smrtijed?" sykla jsem. Lily vykulila oči, stejně jako každý, kdo to slyšel. Křiklan ale, jak se zdálo, neslyšel nic.
"...poskokem na ministerstvu. Kdyby uplatnil svůj talent...!" mluvil dál a dál. Už jsem ho přestala poslouchat a dělala si dál svůj lektvar.

Po lektvarech byla Péče o Kouzelné tvory. Profesor, který předmět učil měl jen jednu ruku a jednu nohu. Vypadalo to velice odpudivě. Ale hodina to nebyla špatná. 

Následoval oběd. Bylo to vynikající. Skřítci nám toho naservírovali tolik...nemohla jsem si vybrat. Nakonec jsem ale přeci jen hrábla po ledvinkami s rýží. A neprohloupila jsem.
Seděly jsme s Lily až na konci nebelvírského stolu. Chtěla jsem si jít sednout doprostřed, ale Lily mě zatáhla na kraj. Kolem mého vyhlédnutého místa se totiž nebezpečně potuloval James Potter.
Nebylo to ale nic platné. Stejně sotva jsme dojedli, sedl si vedle Lily. Sirius a Remus postávali za ním.
"Nazdárek Evansová!" začal rozhovor s rozpustilým úšklebkem na tváři.
"Odpal, Pottere!" vyštěkla Lily velice mile.
"Ale, nebuď na mě zlá! Chtěl jsem se tě na něco zeptat!" nenechal se vyvést z míry James.
"Taky bych se ráda na něco zeptala! KDY UŽ MĚ NECHÁŠ NA POKOJI?!" vykřikla Lily. Začala brunátnět v obličeji. Jaj.
"Asi nikdy, Evansová. Já tě totiž miluju! Ale to není to, na co jsem se chtěl zeptat..!" zasmál se James. V duchu jsem mu fandila. A zároveň se divila, kde bere tu vytrvalost.
"Tak to vysyp, Pottere! Ale rychle! Mám momentálně lepší věci na práci!" štěkala Lily dál.
"Půjdeš se mnou na ten Vánoční ples?" zahýbal "svůdně" obočím a prohrábl si vlasy. Půlka dívek v síni omdlela. Druhá půlka nespustila zrak z Blacka, který stál ležérně opřený o stěnu a usmíval se na všechny strany.
"To teda nepůjdu. Je to všechno?" odpálkovala Jamese Lily.
"Proč?" nahodil výraz odkopnutého štěněte. Lily tím ale neobměkčil.
"Proto. Nehodlám si zkazit večer. Sbohem!" prohlásila Lil uštěpačně, chytla mě za rukáv a táhla z Velké Síně. Ještě jsem ale zahlédla, jak se James usadil nešťastně na lavici a složil hlavu do dlaní. Bylo mi ho hrozně líto. A musela jsem odčinit, že mě s Blackem, Remem a Peterem zachránil. Takže můj úkol byl jasný...dokopat Lil k tomu, aby šla s Jamesem na ten ples...

Po obědě jsme měli ještě jednu hodinu Jasnovidectví. Vyučovala ji taková vyschlá stařena. Byla tak často a tak moc mimo, že jsme si mohli dělat prakticky to, co nás napadlo. To samozřejmě využívali Pobertové.
První školní den skončil. Oddechla jsem si. Nebylo to tak hrozné. Až na tu katastrofu s ananasem...
 


Komentáře

1 Emily Emily | Web | 20. února 2011 v 16:30 | Reagovat

tahle kapitola byla hrozně vtipná, jsi šikovná spisovatelka

2 Twinky Twinky | Web | 13. dubna 2011 v 11:16 | Reagovat

Haha :D. To s tým ananásom bolo super :P.

3 wolf-lucy wolf-lucy | E-mail | Web | 1. srpna 2011 v 20:27 | Reagovat

Ananasy!!!Mám na ně chuť.Ale teď jsem si vzpomněla!Mám na ně alergii!

4 Pouli Pouli | Web | 11. prosince 2011 v 14:41 | Reagovat

Ten ananas byl skvělý :D True je úžasná postava. Akorát mám pořád problém představovat si ji jako blondýnu, jak je to na tom obrázku. Vyděla jsem kdysi seriál Tru Calling a představuju si jí podobně jako tamtu hlavní postavu - taky Tru

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama










VĚTŠINA POSTAV V MÝCH POVÍDKÁCH PATŘÍ J.K.ROWLINGOVÉ!! BLOG NEBYL VYTVOŘEN ZA ÚČELEM ZISKU,
PRÁVA NEJSOU VYHRAZENA!!!
TEDA...KDYŽ NEPOČÍTÁTE POSTAVY, KTERÉ JSEM STVOŘILA JÁ A JENOM JÁ. U TĚCH NESTRPÍM KOPÍROVÁNÍ ZA ŽÁDNÝCH OKOLNOSTÍ. JSOU TO VŠECHNO ČÁSTI MÉ PODIVNÉ OSOBNOSTI A KE VŠEM Z NICH MÁM CITOVÝ VZTAH! PROTO KAŽDÉ "VYPŮJČENÍ BEZ DOVOLENÍ" OKAMŽITĚ HLÁSÍM!!!