Fly

20. ledna 2011 v 18:58 | *MiNiE*
Jméno: Fly
Autor: *MiNiE*
Stav: songfic
Song: Fly - Hilary Duff
Postavy: Igor Karkarov, vypravěčka
Moje spokojenost: 79%
Věnování: všem

Jeden okamžik, může všechno změnit.
Cítíš vítr na svém rameni?
Pro každouminutu, může celý svět čekat.
Zapomeň na svůj včerejšek...

Vítr mi čechral vlasy. Zhluboka jsem se nadechla a pohlédla z okna dolů. Bylo to tak příšerně vysoko... Dokonalé pro někoho, kdo se chystá na sebevraždu... Nedokázala jsem to všechno unést. To, co se stalo bolelo. Mnohem víc, než bude bolet pád z několika desítek metrů... Mohl mi to vymlouvat, ale já jsem zloduch. Zradila jsem. A on zemřel.

Můžeš slyšet volání, můžeš ho cítit ve své duši.
Můžeš důvěřovat té touze a zbavit se kontroly...

Bylo to všechno nutné? Můj pud sebezáchovy mi donutil ho zradit. Mohla jsem si stokrát nalhávat, že jsem neměla jinou možnost, ale já ji měla. Mohla jsem zemřít místo něj. Mlčet do posledního svého okamžiku. Zklamala jsem. Prodala jsem ho.. Přímo Pánovi Zla. Milovala jsem ho. Proč jsem to udělala? Strach. Proč jsem měla strach předtím a teď nemám? Ostatně...až teď zemřu.

Leť, otevři část sebe, která se chce schovat.
Musíš zářit. Zapoměls asi důvody proč nesmíš zhasnout a začít zkoušet.
To je tvůj čas, čas letět...

Doufám, že budu mít možnost se s ním nahoře setkat. Promluvit si. Podat vysvětlení. A prosit o odpuštění. Miloval mě. Musí mi odpustit! Nemusí. Jsem zrůda!

Všechny svoje chyby zahoď pryč.
Najdi sen, kterým můžeš žít.
Dosah na něco co neexistuje a svět se stává temným...

Poslední chvíle jsem prožila krásně. Vzpomínala jsem na to všechno. Na chvíle, kdy jsem byla jen s ním. Takových chvil moc nebylo. Ale alespoň jedna vteřinka takového štěstí... Ale to je pryč. Zemřela i s ním. Když jsem ho udala...

Můžeš slyšet volání, můžeš ho cítit ve své duši.
Můžeš důvěřovat té touze a zbavit se kontroly...

On byl zlý. Ostatně...byl na straně toho-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit. Litoval toho. Vím to. Viděla jsem tu lítost vepsanou v jeho očích, když odcházel ze světa živých až za hranice temnoty. Ano, viděla jsem ho umírat. Chtěla jsem ho naposledy vidět. Pán Zla mi to umožnil. Zabil ho přímo před mýma očima. Litovala jsem. I on litoval...

A když jseš na dně cítíš se sám, chtěl bys utéct pryč.
Věř si a nevzdávej se, přece víš že jsi lepší než kdokoli jiný.

Do poslední chvíle udával. Nepociťoval lítost. Nebyl jako já. Přesto jsem ho dokázala milovat. Zbožňovat. A zradit. Udělal by mi to samé? Zranil by naši lásku tak, jako jsem to udělala já? Já jsem ji ale nezranila. Zabila jsem ji. Tak, jako jsem zabila jeho. Nebyla jsem to já, kdo vyslovil onu kletbu po tolika Cruciatusech. Ale to já jsem navedla Pána Zla na jeho stopu. To já za to můžu. Zemřel jen díky mě.

Jeden okamžik, může všechno změnit.
Cítíš vítr na svém rameni?
Pro každou minutu, může celý svět čekat.
Zapomeň na svůj včerejšek...

Pamatuji si přesně, jak to bylo ještě před několika týdny. Setkávali jsme se tam tajně. Byl psanec na obou stranách. byl to udavač a lhář. Zloděj. Podvodník. Smrtijed. A přesto... Dokázal mě milovat. A já milovala jeho. Zradila jsem. Ale jen protože jsem ho chtěla chránit. Vážně jsem ho ochránila. I když jinou cestou, než by si kdokoliv dokázal představit. Nechala jsem ho zabít!

Leť, zapoměls asi důvody proč nesmíš zhasnout a začít zkoušet.
To je tvůj čas, čas letět...

Přemítala jsem, co by se stalo, kdyby ta válka nikdy nevypukla. Kdyby se vy-víte-kdo nenarodil. Asi by jsme žili spolu. Nikdy bychom neměli děti, domek se zahradou, psa a sekačku na trávu. Byli bychom vyvrhelové, zloději a podvodníci. Ale byli bychom spolu. Zamilovaní. Jenže...potkali bychom se vůbec? Nepotkali. Válka nás spojila a válka nás rozdělila. Měli jsme zemřít každý sám. Tak nám bylo souzeno. Ale nic není omluva za moje činy. Nic.
Další hluboký nádech. Zavřela jsem oči a pustila se. Cítila jsem vítr kolem tváří. Šaty mi vlály ve větru. Náraz. Smrt.
Igore Karkarove, odpusť mi. Prosím...

Jeden okamžik, může všechno změnit...
 


Komentáře

1 Zasněná* Zasněná* | Web | 15. května 2011 v 13:16 | Reagovat

Normálně mi teče po líčku slza. Absolutně mě dojala ta část, kdy říkala, že kdyby nebyla válka neměli by dům ani děti, ale byli by spolu. Jenže válka je dala dohromady, ale také je rozdělila.

Bylo to vážně perfektně napsané, úžasně popsané pocity... smekám před tebou. ;-)

2 penelopeo penelopeo | Web | 1. července 2011 v 12:22 | Reagovat

[1]: Souhlasím se Zasněnou*, opravdu perfektní dílo! :) Jsem opravdu dojatá... I když Karkarof? Mno... zajímavý objekt pro lásku.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama










VĚTŠINA POSTAV V MÝCH POVÍDKÁCH PATŘÍ J.K.ROWLINGOVÉ!! BLOG NEBYL VYTVOŘEN ZA ÚČELEM ZISKU,
PRÁVA NEJSOU VYHRAZENA!!!
TEDA...KDYŽ NEPOČÍTÁTE POSTAVY, KTERÉ JSEM STVOŘILA JÁ A JENOM JÁ. U TĚCH NESTRPÍM KOPÍROVÁNÍ ZA ŽÁDNÝCH OKOLNOSTÍ. JSOU TO VŠECHNO ČÁSTI MÉ PODIVNÉ OSOBNOSTI A KE VŠEM Z NICH MÁM CITOVÝ VZTAH! PROTO KAŽDÉ "VYPŮJČENÍ BEZ DOVOLENÍ" OKAMŽITĚ HLÁSÍM!!!