12. kapitola - Prasinky s Remusem

4. února 2011 v 18:24 | *MiNiE* |  °°°Me & Marauders°°°
Me and marauders
"TRUE! Za hodinu máš sraz s Remusem! Vážně už bys měla vstávat!" bože, už jsem se zmínila, jak otravný má Lily Evansová hlas?!
"Nech mě spát, Lils!" zabědovala jsem a skryla před ní hlavu pod polštář.
"Remus bude asi hodně zklamaný, když nepřijdeš, viď, True?" tohle fungovalo. Rozhodně jsem nechtěla toho milého a naprosto úžasného Remuse Lupina nechávat čekat. Natož vůbec nepřijít.
Vystřelila jsem do koupelny a zavřela jsem se tam. Vykoupala jsem se a pomocí hůlky osušila. Cítila jsem se...čistě. Konečně taky jednou...
Pokusy o make-up jsem předem vzdala. Prostě jsem nechtěla přijít o oko tím způsobem, že jsem se pokoušela nabarvit si řasy. Brr!
Hodila jsem na sebe svoji oblíbenou mikinu (bílou s obrázkem nějakého hmyzu) a jednoduché modré džíny. Krátké vlasy jsem prostě nechala rozpuštěné, jen jsem si je česala déle, než obvykle.
Lily to trvalo nehorázně dlouho. Ale byla zase nehorázně krásná. Tak, jak to umí snad jen ona. Prostě...popisovat, jak dokonalá Lily v tu chvíli byla by bylo na dlouho a ani za mák bych se nepřiblížila skutečnosti, takže...

Ve Vstupní síni jsem se potkala já s Remusem a Lily s Jamesem. Siriuse jsem tam viděla také, v obležení nejméně třech holek. Peter nebyl nikde k nalezení.
"Ahoj!" zářivě jsem se na Rema usmála. Remus mi úsměv oplatil.
"Sluší ti to!" hlesl Remus. Jen jsem mávla rukou. Ne. Vypadala jsem až neobyčejně obyčejně.
"Takže..půjdeme?" vyhrkla jsem, když se stálo a mlčelo až moc dlouho. Spěšně přikývl a tak jsme vyrazili.
Stáli jsme ve frontě, která se vytvořila u vchodu. Filch si kontroloval, jestli něco někdo z nás nenese ven. To bylo trošku na hlavu. Neměl by se starat spíš o to, jestli někdo něco nenese DOVNITŘ?! Ale Filch nebyl dvakrát inteligentní.
Poté, co jsme prošli kontrolou, nastoupili jsme do kočáru, který nás měl dovést do Prasinek. Seděli jsme s Alicí Haustonovou a Frankem Longbottomem. Zamilovaný pár k pohledání. Za celou cestu se od sebe ani jednou neodlepili. Bylo to příšerně rozpačité a trapné. Takže jsem se na Rema pořádně ani nepodívala.

Konečně jsme byli v té okouzlující vesničce. Byla tak nádherná. Stačil jedinný pohled a zamilovala jsem si to tam. Všechno tam bylo tak...dokonale kouzelnické. Od Lily jsem dostala pár typů, kam určitě zajít. Tedy...jestli s tím bude Remus souhlasit, samozřejmě.
"Takže...kam chceš jít jako první?" usmál se. Zamyslela jsem se. Kam chci vlastně jít jako první? Rozmyslela jsem se ve vteřině.
"K Chroptící chýši!" vyhrkla jsem. Remus znervózněl a já okamžitě uhodla, že něco není v pořádku. Co...?
"No...víš...tak...dobře..." koktal a zadrhával se. Asi to místo neměl moc rád...
"Ne, když nechceš, tak nevadí. Můžeme jít třeba do Medového ráje!" prohlásila jsem. Rozhodně jsem nechtěla chodit někam, kde se on nebude cítit v pořádku.
"Ne, já tam chci jít!" ne příliš přesvědčivě se usmál, ale zároveň mi dal jasně najevo, že se o tom nehodlá bavit. Zvláštní.
"Dobře!" hlesla jsem. Vykročili jsme již zamrzlou cestou směrem k Chroptící chýši. I přes to, jak se na to tvářil Remus, jsem se těšila. Moc.

Pomalu jsem došla až k plotu a zadívala se směrem k tomu polorozpadlému stavení. Nevím proč, ale naháněla mi husí kůži. Byla tak...strašidelná.
Remus zůstával pozadu a rozpačitě hleděl stejným směrem, jako já. V jeho krásných namodralých očích jsem spatřila bolest a smutek a beznaděj... Bylo mi hrozně. Hrozně, že jsem ho tam vytáhla, ačkoliv bylo vidět, že tam nechce. Bůh ví proč se cítil neuvěřitelně smutně. A já se za to všechno cítila vinná. Byla jsem vinná.
"Je to...strašidelné. A necítíš se tu dobře. Promiň, nechtěla jsem tě sem vytáhnout. Je mi to líto..." už jsem to v sobě všechno nemohla dál držet. Musela jsem tuhle pravdu vyslovit.
"Ne, to je v pořádku, vážně!" usmál se. Nebyl to ten nejvřelejší úsměv, ale alespoň opravdový.
"Není! Vidím ti to v očích. Ten...smutek..." hlesla jsem a došla jsem až k němu. Váhavě jsem natáhla ruku a pohladila ho po tváři. Zavřel při mém doteku oči. Nesmírně mu to tak slušelo. Zaplavila mě vlna lásky. Chtěla jsem...
Udělala jsem něco vážně bláznivého. Využila jsem toho, že má zavřené oči a vytáhla jsem se na špičky. Potom jsem přitiskla své rty k těm jeho. Bylo to neskutečně krásné. Úžasné. Jako...dotek motýlých křídel...
Odtáhla jsem se a otevřela oči. Remus po chvilce taky. Jen tak jsme tam stáli a koukali si do očí. Bylo to úžasné. Remus byl úžasný. Jeho oči byly úžasné.
Potom...pomalu se sehnul a políbil mě znovu. Tentokrát doopravdy. S nadšením jsem mu polibek opětovala. Před očima mi vykvetl celý svět. Začala se mi točit hlava, chtěla jsem letět...

Potom jsme zašli do Medového ráje. Tam jsme potkali spoustu našich spolužáků. K našemu "velikému překvapení" i Petera. Ten vypadal, že skoupí celý obchod.
Já jsem si toho pro sebe tolik nekoupila. Nikdy jsem nebyla ten typ na sladké. Ale Remus mi koupil veliké čokoládové srdce. Achjo, myslím, že jsem se zamilovala.
A nakonec jsme skončili u Tří košťat. Remus vypadal, že by se obětoval i k Madame Pacinkové, ale to jsem s poděkováním odmítla. Lily mi ten podnik popsala a to stačilo. Navíc...říkala, že tam často chodí Black se svými slepicemi. A u toho jsem taky nemusela být.
Tam jsme také viděli Lily s Jamesem. Seděli až úplně vzadu, drželi se za ruce a vypadali nadmíru spokojeně. Já byla také spokojená. Moje dohazovačské schopnosti neselhaly. Zatím.
Remus šel objednat Máslový ležák a já se zatím rozhlížela kolem. V Medovém Ráji jsme možná potkali hodně lidí ze školy, ale U Tří Košťat byla snad půlka školy. Dokonce jsem zahlédla i profesorku McGonagallovou, Prýtovou, Hagrida a profesora Křiklana, jak sedí u jednoho stolu a o něčem se spolu baví. Dál jsem zahlédla moje dvě spolubydlící - anorektičky, jak popíjeli Jahodový punč a tlachaly a hihňaly se...
Potom ještě dalších pár lidí, které jsem jménem neznala, ale párkrát jsem je viděla ve škole.
Vrátil se Remus a postavil přede mě plný půlitr s Máslovým ležákem. Poděkovala jsem. Potom jsme si povídali. Bylo mi s ním skvěle. Byl tak inteligentní a přitom zábavný a hodný...
O něčem dlouho váhal. Téměř jsem cítila, jak je nervózní...
Potom jsem ucítila, jak jemně položil svoji ruku na moji. Vzhlédla jsem a střetla se s jeho očima. Usmála jsem se. On také. Potom jsem ruku přetočila a jemně mu tu jeho stiskla. Byli jsme jako pár... Ne, my byli pár. A bylo to krásné.
 


Komentáře

1 Emily Emily | Web | 20. února 2011 v 16:48 | Reagovat

To je hezké :-)

2 Twinky Twinky | Web | 13. dubna 2011 v 11:58 | Reagovat

Krásne aj keď som o niečo viacej držala palce Sirimu :D

3 wolf-lucy wolf-lucy | E-mail | Web | 1. srpna 2011 v 20:58 | Reagovat

OOO já jsem momentálně naprosto v oblacích!!!!!

4 Luciuzvon Luciuzvon | E-mail | 10. února 2017 v 5:20 | Reagovat

cialis information logged
http://cialiswalmart.org - cialis over the counter at walmart
  buy cialis uk 99
<a href="http://cialiswalmart.org">cialis over the counter walmart
</a> - viagra and cialis
cialis 5mg moderators

5 ThozasAlina ThozasAlina | E-mail | 14. dubna 2017 v 2:57 | Reagovat

cheap cialis sale online
http://pharmashop-online.com - generic cialis
  cialis from canada with a prescription the team
<a href="http://pharmashop-online.com">generic cialis
</a> - cialis 20mg online password
cheap cialis generic online

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama










VĚTŠINA POSTAV V MÝCH POVÍDKÁCH PATŘÍ J.K.ROWLINGOVÉ!! BLOG NEBYL VYTVOŘEN ZA ÚČELEM ZISKU,
PRÁVA NEJSOU VYHRAZENA!!!
TEDA...KDYŽ NEPOČÍTÁTE POSTAVY, KTERÉ JSEM STVOŘILA JÁ A JENOM JÁ. U TĚCH NESTRPÍM KOPÍROVÁNÍ ZA ŽÁDNÝCH OKOLNOSTÍ. JSOU TO VŠECHNO ČÁSTI MÉ PODIVNÉ OSOBNOSTI A KE VŠEM Z NICH MÁM CITOVÝ VZTAH! PROTO KAŽDÉ "VYPŮJČENÍ BEZ DOVOLENÍ" OKAMŽITĚ HLÁSÍM!!!