13. kapiola - Přátelství

5. února 2011 v 10:59 | *MiNiE* |  °°°Me & Marauders°°°
Me and marauders
Ubíhal den za dnem. S Remusem mi bylo nesmírně krásně. Skoro jsem i zapomněla na tu tragédii s Brianem...
Mamka si v Bradavicích vysloužila pověst nejlepšího učitele OPČM za poslední desetiletí. Musela jsem s tím vším jen souhlasit. Ona byla pro tu práci jako stvořená. A já jí to přála. Taky jsem zapadla v Bradavicích mnohem lépe, než v Kruvalu. S Remusem jsme byli pár. I když mě zaráželo, že každý měsíc jezdil za nemocnou matkou... Tušila jsem, že to nebyla pravda. A tušila jsem, že ostatní Poberti vědí pravdu. A Lily vypadala taky vědoucně, když jsme se o tom spolu bavily. Ale musel mi to říct on sám. A já ho nechtěla do ničeho tlačit. Při vzpomínce na tu bolest, kterou jsem viděla v jeho očích u té Chroptící chýše by se mi ani nikdo nemohl divit.
Ve škole to nebylo špatné. Předměty jako Obrana, Lektvary, Létání, Bylinkářství, apod. mi šly téměř samy. Ale Formule a Přeměňování...děsila jsem se, kdy mě zase vyvolají. Kratiknost se ještě párkrát na vlastní oči přesvědčil, že Formule mi vážně nejdou a tak mě k tabuli vyvolávat přestal. Ale u McGonagallové jsem chodila hodinu co hodinu. A hodinu co hodinu jsem se strapňovala. Lucius Malfoy se mohl vždycky potrhat smíchy, stejně jako všichni ostatní zmijozelští. Nakonec mi bylo oznámeno, že z Přeměňování propadám. Senzace!
Chtěla jsem poprosit Rema o doučování. Ale opět jel za nemocnou matkou. Lily měla spoustu prefektských povinností. Takže mi nezbývalo, než obrátit se na Siriuse Blacka. Byli jsme dohodnutí na čtvrtek večer. Sice jsem říkala, že mi nebude vadit, když to odložíme na jindy, protože se zmínil, že bude mít rande s nějakou blonckou z mrzimoru, ale on zrušil to rande. Začala jsem si ho nesmírně vážit. Jako kamaráda.
A co se týče páru Lily/James, bylo to rozpačité. Lily se přiznala, že má Jamese ráda. Ale pár nebyli. Lily byla prostě až příliš nedůvěřivá. Chudák James chodil smutný a zoufalý. Snažila jsem se ho rozveselit. Ale ani Filchovy spodky pověšené ve dveřích Velké Síně zrovna ve chvíli večeře ho nedokázaly přimět k úsměvu. Takže jsem vymyslela něco mnohem lepšího. Poslední naděje, že ho ještě někdy uvidím se smát. Tedy...jestli se Lily konečně rozhoupe a přijme jeho nabídku. Ale ta na to moc nevypadala.
Takže ve čtvrtek odpoledne jsem táhla Jamese Pottera za kravatu směrem k famfrpálovému hřišti.
"True, vůbec nechápu, o co se to..." zarazil se, když jsem vyndala z přístěnku na košťata jeho Nimbus 1200. Vrazila jsem mu ho do ruky a natáhla se pro svoji Kometu. Potom jsem vytáhla ještě Camrál.
"Tak pojď...!" usmála jsem se a vyhoupla jsem se na koště. Potom jsem vzlétla do vzduchu.
Otočila jsem se na něj. Rozpačitě tam stál a váhal.
"No tak, Jamie!" křikla jsem. James se usmál a ve vteřince byl vedle mě.

Bavili jsme se skvěle. jako nejlepší přátelé. My byli nejlepší přátelé.
Do společenky jsme se vrátili celí rozesmátí.
"Bylo to perfektní, True!" usmíval se James.
"Jo, to bylo. Tak zatím!" objala jsem ho a běžela se převlíct na doučování se Siriusem. Co jsem netušila bylo, že nás někdo sleduje zamračeným pohledem.

Do staré učebny Obrany jsem přiběhla s dvouminutovým spožděním. Ale Sirius tam stejně nebyl, takže jsem se usadila do jedné z lavic a začala do ní rýt své jméno.
Sirius přišel až za deset minut. Měl vytaženou košili, rozcuchané vlasy a rtěnku na krku. Takže si to rande přeci jen ujít nenechal.
Usmál se, když mě uviděl.
"Promiň, že jdu pozdě. Jen jsem..." ten jeho omluvný výraz...
"To je v pohodě. Máš na krku rtěnku!" až oc dobrosrdečně jsem se usmála a zarazila tak jeho chabou výmluvu.
Potom jsem přistupila k němu a narovnala mu košili, upravila vlasy a kapesníkem mu setřela rtěnku z krku. Ten dotek...zachvěl se a zmateně se mi zadíval do očí. Chviličku jsme tam stáli a já uvažovala. Jak rozdílné jsou tyhle bouřkové oproti těm modravým. A přesto...jsou krásné.
Potom jsem se konečně vzpamatovala a zatřásla jsem hlavou. I Sirius jakoby se probudil ze sna. Usmál se a posadil se naproti židli, kterou jsem obývala do jeho příchodu. Na tu jsem se skácela já a v očekávání se na něj zahleděla.
"Takže..." začal a vytáhl hůlku.

O hodinu později jsem uměla o polovinu víc kouzel, než na začátku. Byl to skvělý učitel. Vždycky jsem myslela, že Sirius moc inteligence nepobral, ale nebyla to pravda. Až mě zaráželo, jak chytrý on je.
D postele jsem se dostala deset minut před večerkou. Remus se ještě od matky nevrátil, takže jsem si zalezla do ložnic a otevřela nějakou knihu, kterou jsem našla na Lilyiném nočním stolku. Zajímalo mě, co pořád čte. Byla to nějaká učebnice Bílé Magie pro bystrozory. Docela zajímavá.
Lily přišla do pokoje asi hodinu po mě. Ignorovala můj pozdrav, urychleně se převlékla a zatáhla za sebou závěsy. Přísahala bych, že slyším vzlykání, ale když jsem se snažila s ní mluvit, odbyla mě. Takže už jsem se nesnažila.
Byla jsem zmatená. Slyšela jsem, jak Lily po chvilce usnula. Pravidelné oddechování vystřídalo převalování se a popotahování. Takže jsem usnula také. Ale pořád jsem musela přemýšlet o tom, co se s mojí nejlepší kamarádkou stalo...
 


Komentáře

1 Twinky Twinky | Web | 13. dubna 2011 v 12:02 | Reagovat

Komplikácie :). Som zvedavá čo z toho všetkého bude...

2 wolf-lucy wolf-lucy | E-mail | Web | 1. srpna 2011 v 21:05 | Reagovat

No jasně za nemocnou matkou no počkej!
No a ten pohlavní pud je machr!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama










VĚTŠINA POSTAV V MÝCH POVÍDKÁCH PATŘÍ J.K.ROWLINGOVÉ!! BLOG NEBYL VYTVOŘEN ZA ÚČELEM ZISKU,
PRÁVA NEJSOU VYHRAZENA!!!
TEDA...KDYŽ NEPOČÍTÁTE POSTAVY, KTERÉ JSEM STVOŘILA JÁ A JENOM JÁ. U TĚCH NESTRPÍM KOPÍROVÁNÍ ZA ŽÁDNÝCH OKOLNOSTÍ. JSOU TO VŠECHNO ČÁSTI MÉ PODIVNÉ OSOBNOSTI A KE VŠEM Z NICH MÁM CITOVÝ VZTAH! PROTO KAŽDÉ "VYPŮJČENÍ BEZ DOVOLENÍ" OKAMŽITĚ HLÁSÍM!!!