20. kapitola - Brumbálova čapka

24. února 2011 v 7:14 | *MiNiE* |  °°°Me & Marauders°°°
Me and marauders
Bradavice byly studené a prázdné. Jen tak nazdařbůh jsem se procházela po chodbách i po pozemcích a nevěděla, co mám dělat. Mamka byla na nějakém pohovoru s Brumbále a Hagrid v lese za tou obří akromantulí. Aragog. Věděla jsem o ní jen já, Lily a Pobertové. Díky ní jsem se vlastně už do Zapovězeného lesa neodvážila.
Do Společenské místnosti jsem se vrátila krátce před večeří. Nikdo tam nebyl, takže jsem pokračovala až do ložnice, kterou jsem měla jen sama pro sebe. Toho jsem si hodlala v následujících dnech pořádně užít. Naložila jsem se tedy do vany a zavřela jsem oči. Nechala jsem teplou vodu, aby uklidňovala moje tělo. Nechala jsem starosti a myšlenky za dveřmi koupelny. Na chvilku jsem zapomněla na zuřícího Malfoye i Pána Zla. Nemyslela jsem na smrt mého bratra. Nemyslela jsem na Blacka. Na nic, co by mě mohlo trápit.
Ale po hodině začala být voda studená a tak jsem se neochotně vyškrábala ven a převlékla se do bílých džínsů a tmavě modrého trička s nápisem. Potom jsem se rozhodla sejít na večeři.
Z Velké síně zmizely kolejní stoly a nahradil ho jen jeden velký, kde měli nejspíš sedět učitelé se studenty. Brumbál byl usazen přímo v čele. Na hlavě měl legrační santovskou čepičku a usmívl se na všechny strany. Mamka seděla mezi McGonagallkou a Carterem (učitel Létání) a tvářila se až podivně vesele. Pak že Vánoce s lidmi nedělají zázraky.
Studentů vážně moc nezbylo. Z každé koleje asi jen čtyři nebo pět.
Moje místo bylo vedle Blacka a jednoho vykuleného druháka z mrzimoru. S povzdechem jsem se usadila. Všechny starosti a myšlenky, co mě opustily v koupelně, se vrátily. Když jsem ucítila Blackovu vůni... Ale snažila jsem se ovládat jak to šlo. Co jsem k němu vlastně cítila? Byla jsem zamilovaná do remuse, nebo ne? měl Black na tom plesu pravdu? Vážně by se mohlo stát, že jsem zabouchlá do Blacka? Ale co chudák Remus?
'Ne. Black je jenom kamarád, nic víc!' okřikla jsem se. Právě včas, abych si všimla, že na mě mluví ředitel.
"Ještě jsem neměl tu možnost si s vámi popovídat, slečno haroldová! Jak se vám vlastně líbí tady u nás v Bradavicích?" usmíval se stařík a bambule od čapky se mu pohupovala vedle obličeje. Podařilo se mi skrýt úšklebek.
"Je to tu skvělé, pane profesore, děkuji za optání! Cítím se tu mnohem lépe než v Kruvalu!" ujistila jsem ředitele s nadšeným úsměvem na rtech.
"Ano, Janine mi říkala, že vám ta změna prospěla, slečno!" zahlaholil a zavdal si ze svého poháru. Vypadalo to na medovinu.
Dál už se večeřelo v tichosti.
Po jídle jsem se vypařila ze síně jako první. Jako další útočiště jsem zvolila společenskou místnost. Posunula jsem si jedno z křesel ke krbu a došla si do ložnic pro knížku. Byla to moje oblíbená. Pýcha a předsudek od Jane Austenové. Doporučila mi ji máma, když mi bylo patnáct a od té doby jsem ji četla pořád dokola.
Byla jsem tak začtená, že mě nevyrušil ani Black, který se posadil do křesla vedle mě.
"Myslel jsem, že nečteš!" rozhodl se rozbít ticho a vyrušit mě z mého soustředění. V okamžiku, kdy jsem si uvědomila, kdo vedle mě sedí, polilo mě horko. Cítila jsem, jak se mi třesou ruce a žaludek mi dělal kotrmelce. Byla jsem tak nervózní! Ale proč? Byl to jen jeden z mých přátel! proč se tohle nestávalo, když jsem mluvila s Jamesem?!
"Čtu. Jak jsme se už několikrát mohli přesvědčit, tvoje domněnky bývají správné málokdy!" prohlásila jsem jízlivě. Zarazil se a vyčítavě se na mě zahleděl. Začínala jsem svých slov litovat. On nepřišel ve zlém. A já jsem byla hned hnusná.
"Promiň, nechtěla jsem..." hlesla jsem.
"To je v pořádku!" usmál se. Ulevilo se mi, když jsem viděla, jak rychle zapomněl. Nebo alespoň vypadalo, že zapomněl.
"Takže...proč vlastně nejedeš nikam na prázdniny?" ačal konverzovat. Já bych si raději četla, ale říct to nahlas by bylo vážně neslušné.
"Moje máma tady učí, takže můj domov jsou Bradavice. Nemáme kam jinam jít!" vysvětlila jsem. Chápavě přikývl a znovu se oslnivě usmál.
"A co ty? Proč ty nejsi na prázdninách doma? Nebo u Jamese?" optala jsem se já, když se mlčelo dlouho. Po téhle otázce mu ale úsměv z tváře zmizel. Až jsem se toho lekla.
"Ehmm..rodinné problémy. A James jede tyhle prázdniny s rodiči za babičkou a já se nechtěl plést!" vykoktal nakonec. Naprosto jasně jsem pochopila, že o tomhle se bavit nebude. Takže jsem uhnula od tématu.
"Jak se těšíš na Vánoce?" naprosto hloupá a zbytečná otázka. Ale jiná mě v tu chvíli nenapadla.
"Celkem těším. Vánoce v Bradavicích jsou vždycky super. Zasněžené Bradavice jsou strašně krásné!" vyhrkl hned.
"Jestli letos vůbec bude sněžit!" pronesla jsem trpce. Úsměv mu trošku povadl a přikývl.
Podobně jsme se bavili celý večer. Nervozita ze mě rychle opadla a dokázala jsem se s ním bavit jako s kýmkoliv jiným. Naštěstí.
Spát jsem šla naprosto spokojená. Takže první den jsem zdá se přežila ve zdraví.
 


Komentáře

1 Emily Emily | Web | 24. února 2011 v 9:28 | Reagovat

Juj, to se určitě rozjede že jo :-D

2 Twinky Twinky | Web | 13. dubna 2011 v 13:00 | Reagovat

Nech sú spolu!!! :D

3 wolf-lucy wolf-lucy | E-mail | Web | 2. srpna 2011 v 11:22 | Reagovat

Ach jo zas někdo!Jo jo nikdo se jí nemůže divit,pohlavní pud je machr!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama










VĚTŠINA POSTAV V MÝCH POVÍDKÁCH PATŘÍ J.K.ROWLINGOVÉ!! BLOG NEBYL VYTVOŘEN ZA ÚČELEM ZISKU,
PRÁVA NEJSOU VYHRAZENA!!!
TEDA...KDYŽ NEPOČÍTÁTE POSTAVY, KTERÉ JSEM STVOŘILA JÁ A JENOM JÁ. U TĚCH NESTRPÍM KOPÍROVÁNÍ ZA ŽÁDNÝCH OKOLNOSTÍ. JSOU TO VŠECHNO ČÁSTI MÉ PODIVNÉ OSOBNOSTI A KE VŠEM Z NICH MÁM CITOVÝ VZTAH! PROTO KAŽDÉ "VYPŮJČENÍ BEZ DOVOLENÍ" OKAMŽITĚ HLÁSÍM!!!