21. kapitola - Den plný překvapení

25. února 2011 v 9:02 | *MiNiE* |  °°°Me & Marauders°°°
Málokdy se mi stane, že se probudím svěží, odpočatá a tak píšerně pozdě. Bylo totiž přesně půl dvanácté, když jsem se následujícího dne konečně vyhrabala z teploučké a měkkoučké bradavické postele. Cestou za ranní sprchou jsem ještě stačila vyhlédnout ven - a nestačila jsem se divit. Na pozemcích ležela slaboučká vrstva sněhu a další várka z té bílé nadílky se po malinkých vločkách také snášela k zemi. Překvapeně jsem vyjekla a rychle zaplula do koupelny. Po koupelně jsem ještě otevřela trojici dopisů, která mi ležela na nočnm stolku. Od Lily, Remuse a Jamese. S potěšeným úsměvem jsem všem třem odepsala.
Ihned potom jsem běžela na oběd - pro mě ještě snídani. Všichni už seděli za stolem a o něčem mluvili. Byli do toho tak zažraní, že si ani nevšimli, že jsem přišla.
Usadila jsem se tedy ke stolu, a přitom jsem se rozhlédla kolem. Brumbál čapku nevyměnil. Ale i ostatní byli oblečení... slavnostněji. Druhé překvapení za ten den. Protože to vlastně nebyl ani obyčejný den. Bylo 24. prosince! Zapomněla jsem na Vánoce!
Vzpamatovala jsem se ze šoku celkem rychle. Jednak, protože se na mě začínali otáčet ostatní a jednak, protože si můj žaludek začínal dělat nároky na hromady jídla, které na stole ležely. Takže jsem uchopila příbor a začala do sebe rychle házet oběd.
Nacpaná k prasknutí jsem se potácela do ložnic. Chtěla jsem se převlíknout a vyrazit ven. Pořádně si tu bílou nadílku užít.
Pobíhala jsem venku a smála se jako blázen. Zimu jsem milovala. Sníh a všechno ostatní. Cítila jsem se vážně krásně. Jako doma v Bulharsku. Tam bývaly tuhé zimy. A my s Brianem jsme byli venku při každé volné chvilce.
Zvolnila jsem krok. Už jsem se jen procházela a užívala si pohled na můj zasněžený domov. Ani jsem si nechtěla připustit, že budu nucena to všechno opustit. Ale nemohla jsem na té škole strávit celý život...
Nohy mě nesly k jezeru. Pohled na tu zamrzlou plochu byl snad ještě krásnější než pohled na hrad. A potom jsem si ho všimla. Seděl na jednom velkém kameni a zamyšleně civěl před sebe.
Chtěla jsem se stratit dřív, než si mě všimne. Ale potom mě zarazilo, jak vypadal. Tak...smutně... Vzedmula se ve mně nějaká vlna, která mi zabráínila udělat krok jinam, než směrem k němu.
"Ahoj!" špitla jsem a sesunula se na šutr vedle něj.
"Ahoj!" prohlásil takovým tím svým ležérním způsobem. Snažil se všechen ten smutek skrýt. A kdybych ho nezahlédla chvilku předtím, ani já bych nevěděla, že prochází něčím těžkým.
"Co ty tady?" načrtla jsem.
"Je to tu krásné. Úžasně se tu přemýšlí!" vysvětlil rozpačitě.
"To jo. A o čem přemýšlíš?" usmála jsem se nevinně.
Hodil po mně pohledem, který mi dal jasně najevo, že se ptám až moc. Rozpačitě jsem se usmála.
"No a...psal už ti James?" načrtla jsem nervózně.
"Ano. I Remus..." ušklíbl se. Usmála jsem se.
Potom jsme se zase zahleděli na ledovou plochu a mlčeli. To mlčení nás ubíjelo. Oba.
Začala mi být zima. Svetr a bunda, které jsem měla na sobě rychle prochladli. Přitáhla jsem si tedy nohy víc k tělu a snažila se zahřát.
"Je ti zima?" ani se nemusel ptát. myslím, že to by bylo jasné každému.
"Trošičku!" špitla jsem.
Potom se stalo něco, co jsem rozhodně nečekala. Překvapení číslo tři.
Něžně mě k sobě přivinul. Objal mě kolem pasu a druhou rukou mě lehce hladil po celé délce paže. Chtěla jsem se bránit, udělat NĚCO. Ale potom...bylo mi tak krásně... Cítila jsem ho celým tělem. Proto jsem se poddala. Položila jsem mu hlavu na hruď a zavřela oči.
"Už je ti tepleji?" špitl mi do ucha. Omámeně jsem přikývla.
Takhle jsme seděli snad dvě hodiny. Potom už asi začala být zima i jemu a tak jsme se pomalu zvedli.
"Koukej, Siriusi...tohle nikdy nemůže vyjít. Nemohla bych to Removi udělat! Navíc nemáš zrovna pochvalnou pověst, co se tohohle týče!" koktala jsem.
"Lidé se kvůli lásce mění, Trudie!" namítl.
"To-" zarazila jsem se a bez dechu na něj zírala. Zdálo se mi to, nebo právě řekl to, co řekl?!
"A-le....!" nedopověděla jsem. Nebo vlastně odpověděla, ale zbytek slov zanikl v jeho rtech, které přitlačil na moje. Stop. Jakoby se ve mně všechno zastavilo. Myšlenky, pocity, tlukot srdce,...všechno. Žila jsem jen pro ten jeden okamžik. Jak moc jiné to bylo s ním než s Remusem?
Rukou jsem mu zajela do vlasů a stoupla si na špičky, abych k němu mohla blíž. On mě pevně držel za pas a jemně hladil po zádech.
Ani nevím, jak douho jsme tam tam stáli a užívali si přítomnost toho druhého. Potom se jemně odtáhnul. Nechala jsem oči zavřené a užívala si ten doznívající pocit. Cítila jsem, jak mě hladí po tváři.
"Já tě mám rád, Trudie!" hlesl tiše. Byla jsem jako zdrogovaná. Potom jsem si ale vzpomněla na Rema. Taky mi řekl tahle slova. Před očima se mi samovolně míhaly jeho vńešťastné običeje. Vyděsila jsem se na nejvyšší možnou míru. Jsem grázl. Ublížila jsem jedinnému člověku, který mě měl rád. Tedy...jestli Black mluvil pravdu... Ale on nebyl schopný mít někoho rád. Všechny holky jen využíval. proč bych zrovna já měla znamenat změnu? Byla jsem obyčejná, nijak chytrá a ani z poloviny hezká tak, jako většina jeho obdivovatelek.
Vyděšeně jsem se mu vytrhla a naposledy pohlédla do jeho smutných a zklamaných očí.
"Promiň. Nemůžu mu takhle ublížit. Mám ho ráda!" zašeptala jsem zlomeně a otočila se. Měla jsem v hlavě zmatek. Nevěděla jsem, co mám dělat, co mám říkat,... Ale hlavně co si mám o něm myslet. Co si mám myslet o tom všem.
V ložnici jsem se svalila na postel a rozplakala se. Byla jsem zaražená a bolelo mě to všechno. Nechtěla jsem Remuse zklamat, ale nemohla jsem přestat myslet na Siriuse. Pomoooc!
 


Komentáře

1 Emily Emily | Web | 25. února 2011 v 10:46 | Reagovat

Nebýt tebe, tak se asi prasknu zvědavostí. Jedna kapitola denně, jsi úžasná.. mimochodem tuhle jsem četla hned 4x než jsem se dokázala odlepit.. nejlepší! fakt a upřímě :-) těšim se na další. pa

2 Emily Emily | Web | 25. února 2011 v 10:53 | Reagovat

jo jinak jeden technický dotaz, jak uděláš, aby byl obrázek zároveň odkaz? dík

3 Radka Radka | Web | 25. února 2011 v 12:54 | Reagovat

pekné... pekné a ešte raz pekné.... inak to povedať nejde..... ale bacha takto tlačiť na Siriusa bývavá nebezpečné.... aby nakoniec nebol namiesto Jamesa Paroháčom Remus :P

4 Radka Radka | Web | 25. února 2011 v 12:55 | Reagovat

aj keď niektorý v to dúfajú :D

5 Emily Emily | Web | 25. února 2011 v 18:23 | Reagovat

Já sem třeba ta co doufá :-D

6 Emily Emily | Web | 26. února 2011 v 19:40 | Reagovat

Jo a ještě sem chtěla pochválit jeden tvůj obrat. To slovo "STOP" je tam fakt parádně umístěné, úplně to člověka zarazí a nejvíc si díky němu dokážu představit, co se jí honilo v hlavě !

7 Twinky Twinky | Web | 13. dubna 2011 v 13:06 | Reagovat

Nádherné! Krásne napísané!

8 wolf-lucy wolf-lucy | E-mail | Web | 2. srpna 2011 v 11:27 | Reagovat

Ooo já to říkala že to bude o chlup!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama










VĚTŠINA POSTAV V MÝCH POVÍDKÁCH PATŘÍ J.K.ROWLINGOVÉ!! BLOG NEBYL VYTVOŘEN ZA ÚČELEM ZISKU,
PRÁVA NEJSOU VYHRAZENA!!!
TEDA...KDYŽ NEPOČÍTÁTE POSTAVY, KTERÉ JSEM STVOŘILA JÁ A JENOM JÁ. U TĚCH NESTRPÍM KOPÍROVÁNÍ ZA ŽÁDNÝCH OKOLNOSTÍ. JSOU TO VŠECHNO ČÁSTI MÉ PODIVNÉ OSOBNOSTI A KE VŠEM Z NICH MÁM CITOVÝ VZTAH! PROTO KAŽDÉ "VYPŮJČENÍ BEZ DOVOLENÍ" OKAMŽITĚ HLÁSÍM!!!