23. kapitola - Noční můra

28. února 2011 v 18:27 | *MiNiE* |  °°°Me & Marauders°°°
Další kapča je na světě. Omlouvám se za chyby a překlepy, nečetla jsem to po sobě a psala to narychlo. Snad se vám bude líbit a necháte koment.. :))
Zírala jsem přímo do jeho rudých očí, které žhnuly nenávistí a touhou zabít. bez hůlky a spoutaná jsem byla úplně bezmocná. Mohla jsem jen čekat, co se bude dít a doufat. Doufat, že se odtamtud dostanu. Doufat v nemožné.
"Přeci jen k něčemu jsi, Luciusi. Cením si tvých služeb!" zasyčel. Jeho hlas se majestátně rozléhal po obrovské kamenné místnosti, ve které jsem se ocitla. Byla mi matně povědomá.
"Můj Pán ví, že se na mě může kdykoliv spolehnout!" prohlásila postava pod kápí a poklonila se až k zemi. Nevěřila jsem, že by se mohl Malfoy takhle ponižovat. Ale nejspíš ano.
"Jistě. A teď...co s tebou, Trudie Haroldová? Lucius mi tvojí odpověď přetlumočil. Nejsem z ní ale nijak nadšený...! Dostala jsi hned několik šancí, všechny jsi promarnila...! A víš co jsem ti za to slíbil? Pán Zla sliby plní!" zaskřehotal Voldemort. Pár Smrtijedů, kteří nhlídkovali u dveí se posměšně zasmáli. Viděla jsem mezi nimi a blonďatou hlavu staršího Malfoye. Vraha mého bratra.
Nejspíš čekali na moji odpověď. Nechtěla jsem ale situaci zhoršovat a tak jsem zarytě mlčela.
"Zrovna od tebe bych mlčení nečekal, ale jak chceš. Teď ti názorně předvedu, jak špatně sis zvolila!" řekl a kývl na ty u dveří. Ti se okamžitě ztratili.
Za moment ale byli zpátky. Křik, který rázem naplnil místnost byl...jako studená sprcha. Bohužel jsem hned věděla, komu ten křik patří.
Do zorného pole mi předvedli hned několik lidí. Přesněji řečeno pět. Pět, za které bych dala život.
"Takže...kohopak to tu máme? Tak třčeba...Lilian Evansová. Mudlovská šmejdka. Neumíš si vybírat přátele, Trudie!" uchechtl se Pán Zla a s posměšným úšklebkem odstranil Lily vlasy z obličeje. Její uslzený obličej mě mučil.Voldemort na ni zamířil hůlkou.
"Crucio!" zasyčel a posměšně sledoval, jak se Lils svíjí v křečích bolesti.
"Lily!" vykřikla jsem nastejno s Jamesem. Oba jsme teď bojovali se svými pouty. Bylo to ale víc než marné.
"Ale! Trudie nám konečně předvedla, že umí mluvit! Toho kluka umlčte. Přijde na řadu za chvilku!" sykl a zašklebil se. james potom dostal nejspíš velice bolestivou ránu do obličeje od Smrtijeda, který ho hlídal. Vyděšeně jsem na to všechno zírala. Nenáviděla jsem se za to, do jaké situace jsem svoje nejdražší přivedla.
Voldemort se zašklebil a kopnul do Lily, která ležela vyčerpaně na zemi, vzlykala a plivala krev.
"Avada Kedavra!" pronesl téměř nezaujatě a mávl hůlkou směrem k Lilyině těle. Moje nejlepší kamarádka v tu chvíli znehybněla. Panenky se jí protočily vzhůru přímo děsivým způsobem.
"NEEE!" tentokrát jsem křičeli všichni. Z očí se mi řinuly horké slzy a začala jsem znovu bojovat s pouty.
"Taak. Kdopak je tu dál? Hmmm, James Potter. Další z kamarádíčků. Rodina největších krvezrádců!" usmál se na Jamese, který jen bez dechu sledoval Lilyino mrtvé tělo. Ničeho jiného si nevšímal. Ani Voldemorta, který mířil hůlkou i na něj. Z hůlky Pána Zla vyletěl jedovatě zelený paprsek a narazil do jeho těla. Skácel se na zem a nejevil známky života. Už jsem se ani nesnažila křičet.
"Janine Haroldová. Jaké překvapení - mudlovská šmejdka. Půjde teď za manžílkem a synkem...!" uchechtl se Voldemort a znovu pozvedl hůlku. Tak zemřela i moje matka. Pohled na tři mrtvá těla, která ležela zlověstně vedle sebe byl k nesnesení. Tolik jsem si přála, aby to neprotahovali a zabili mě rovnou. Už jsem nemohla žít s takovou příšernou vinou ani pět minut.
"A konečně...zlatý hřeb dnešního večera! Remus Lupin a Sirius Black. Chudáček Lupin...udělal by pro Trudie naprosto cokoliv, nemám pravdu? Jak smutné! Řekla už jsi svému chapci o románku tady s Cassanovou? Pověděla jsi někomu o svojí minulosti, Trudie? Jaký politováníhodný osud potkal tatínka a bratříčka?" chcechtal se Voldemort. přímo si užíval bolest v Remově tváři a překvapení v Siriově.
"Je mi to tak líto, já..." začala jsem koktat a další a další slzy se mi kutálely po tvářích. A to já jsem byla ta poslední, kdo by měl v tu chvíli brečet. Všem jsem zničila život. Tolik lidí kvůli mě zemřelo...
"Ta vaše láska. Z každého udělá jen slabocha!" odfrkl si Voldemort a namířil nejdříve hůlku na Remuse, který na mě pořád bolestně zíral. Kletba ho zasáhla plnou silou a on padl na zem k ostatním mrtvým. Potom Sirius. Naše pohledy se střetly. Po tváři mu stekla jedinná slza.
"Miluju tě, Trudie!" zašeptal těsně předtím, než se do něj vpil zelený paprsek.
"NEEE! SIRIUSI!" kičela jsem a křičela. Cítila jsem, jak padám, ale nevnímala jsem to. Před očima mi pořád hrál obraz všech těch mrtvol. To já je v podstatě zabila.
"Trudie? Proboha, vnímej!" třásla se mnou moje nejlepší kámoška. Vyděšeně jsem se jí zahleděla do očí. Byl to jen sen. Noční můra. V tu chvíli se mi ulevilo tak, jako nikdy předtím.
"M-Měla jsem jen noční můru!" koktala jsem a opřela se o nohu své postele. namáhavě jsem vydechla a zavřela oči. Sotva jsem to ale udělala, viděla jsem to všechno znovu. Ta bolest v Remových očích...
"Budeš v pořádku? Potřebuješ napít?" starala se má kámoška a cítila jksem, jak mi sahá na čelo.
"Budu. Jen se musím projít..." špitla jsem a postavila se na rozklepané nohy.
Uplynul týden od doby, kdy se vrátila Lily a ostatní z Vánočních prázdnin. Sirius se dál snažil se mnou mluvit, ale nikdy jsem mu nedala příležitost. S remusem to bylo zmé strany ze začátku trošičku rozpačité, ale nakonec se všechno srovnalo. Je to, jak to má být. James teď zářil štěstím. Hlavně protože se dali s Lily o prázdninách oficiálně dohromady. Byli pátŕ. A strašně jim to spolu slušelo. A v Bradavicích vzniknul vlastně ještě jedne pár. Máma a Kevin Carter, učitel Létání. Strašně jsem to mace přála.

Sešla jsem pomalu schody do spoelčenky ještě následovaná Lilyiným ustaraným pohledem. Navlékla jsem si během cesty teplou bundu. I když bylo dávno po večerce, potřebovala jsem se projít. trochu vychladnout a nadýchat se čerstvého vzduchu. Ani jsem se neotočila a prošla otvorem v portrétu na chladné chodby nočních Bradavic...
 


Komentáře

1 Emily Emily | Web | 28. února 2011 v 23:10 | Reagovat

Moc pěkný i když teda děsně drastickej sen! Jak pak má člověk jít spát? :-D piš piš dáál

2 Radka Radka | Web | 1. března 2011 v 18:37 | Reagovat

pekné! dúfam len, že to nebude veštecký sen :D už nech je pokračovanie!!!! :D
pri mojej rýchlosti mám čo hovoriť, že???!!! :( (hanbím sa za seba)

3 wolf-lucy wolf-lucy | E-mail | Web | 2. srpna 2011 v 11:36 | Reagovat

No to já taky doufám že se to nestane já bych na toho vraha klidně řvala do ma--rů!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama










VĚTŠINA POSTAV V MÝCH POVÍDKÁCH PATŘÍ J.K.ROWLINGOVÉ!! BLOG NEBYL VYTVOŘEN ZA ÚČELEM ZISKU,
PRÁVA NEJSOU VYHRAZENA!!!
TEDA...KDYŽ NEPOČÍTÁTE POSTAVY, KTERÉ JSEM STVOŘILA JÁ A JENOM JÁ. U TĚCH NESTRPÍM KOPÍROVÁNÍ ZA ŽÁDNÝCH OKOLNOSTÍ. JSOU TO VŠECHNO ČÁSTI MÉ PODIVNÉ OSOBNOSTI A KE VŠEM Z NICH MÁM CITOVÝ VZTAH! PROTO KAŽDÉ "VYPŮJČENÍ BEZ DOVOLENÍ" OKAMŽITĚ HLÁSÍM!!!