3. kapitola - Nový domov

2. února 2011 v 9:20 | *MiNiE* |  °°°Related Souls°°°
related souls
Přemístit svých pár věcí z bytu do té obrovské vily byla jen otázka dvou hodin. Moc jsem toho nikdy neměla. A najednou jsem měla žít ve vile, která vypadala téměř jako Bílý Dům... Jediné mínus byl Black. Ten otravný Black, kterého jsem ze srdce nenáviděla. Byl to on, kdo šikanoval mého nejlepšího přítele, byl to on, kdo mi tropil tolik ohavných věcí! A najednou jsme měli bydlet v jednom domě...
Ubytovala jsem se v jednom z velkých pokojů v pravém křídle. Byl famózní. Dvakrát větší, než můj předešlý byt.
Zrovna jsem měla na návštěvě Severuse. Seděli jsme v jednom ze salónů, který už jsem si stačila upravit k obrazu svému. Mluvili jsme jak jinak, než o mém milém spolubydlícím..
"Nejen, že tu musím trpět toho vředa, ale také Pottera, Pettrigrewa a podobný netvory! Jo a ty Blackovy husy. Obden sem tahá jinou. Zvedá se mi z toho žaludek!" odfrkla jsem si. Severus se nepokrytě rozesmál. takových chvílí není moc. Severus se neuměl často smát. A když už se smál, tak jen se mnou. Byla jsem strašně šťastná, že mám tak skvělého kamaráda..
"Parkinsonová?!" z haly křičel hlas Siriuse Blacka. Znuděně jsem protočila oči a neodpověděla.
"Alexandro?!" no ne, už na mě volá jménem?!
"Co chceš, Blacku? Neumíš si zavázat tkaniočky u bot?" křikla jsem na něj znuděně. Severus to všechno se zájmem pozoroval.
Do dveří vešel Black.
"Vtipná jako vždy, že Parkinsonová? Jen jsem chtěl..." mluvil s jeho typickým posměšným úšklebkem na tváři. Když si ale všiml mého společníka, zmrzl na místě.
"Co tu dělá on?" vypískl a prst zamířil na Severuse, který se na něj momentálně šklebil jako tisíc čertů.
"zaprvé se neukazuje a zadruhé tu jen sedí a pije kávu. Máš proti tomu výhrady?" nakrčila jsem čelo.
"To sakra mám. O tom si ještě promluvíme!" zasyčel, otočil se na podpatku a zmizel, asi do své ložnice. Ale poslední, co mě v tu chvíli zajímalo bylo, kam odešel trucovat. Rozesmála jsem se. Nesmírně mě bavilo Blacka provokovat. Severus se k mému smíchu po chvilce přidal.

"Chtěl jsi se mnou mluvit?" vešla jsem do jednoho ze salónů, když Severus odešel. Vůbec mě nezajímalo, co mi chce říct, ale nechtěla jsem si svůj pobyt v novém domově nějak znepříjemňovat. A hádky s Blackem byly v mnoha směrech nepříjemné. Uměl mě urážet jako nikdo jiný.
"To si piš, že chtěl! Ten umaštěnectu nemá co dělat! Už ho tu nechci vidět! Běžte si cukrovat někam jinam!" osopil se na mě.Vzedmula se ve mně vlna hněvu a nenávisti, ale zatím se mi dařilo ji potlačit. Ale Severuse nikdy nikdo urážet nesměl. Nikdo.
"Severus je mým hostem. Snáším tu pottera, vlkiodlaka i tlusťocha, takže nechci slyšet ani slovo! A pokud závidíš nebo žárlíš...je to tvoje věc. Severus je můj přítel. A mé přátele NIKDO urážet nebude!" mluvila jsem klidně, ale výhružně. Jako pravá Parkinsonová. Arogantní úšklebek mu z tváře zmizel. Nahradil ho rozzuřený výraz. Ale byl zticha. Proto jsem se obrátila a odkráčela pryč.

Zamířila jsem si to do malé kavárničky v centru Londýna. Byla to ta samá kavárna, ve které jsem se sešla se Severusem poté, co jsem se dozvěděla znění té závěti. Nyní jsem tam měla sraz s Lily.
Rozhlédla jsem se kolem dokola, ale Lily jsem nikde sedět neviděla. Takže jsem se usadila k nejmenšímu ze stolků do rohu a obědnala si kávu. Krátce potom přiběhla Lily.
"Promiň, Alex, jdu pozdě. S Jamesem jsme měli...slabší chvilku..." vydechla Lily a sekla sebou na židli naproti mě.
"V pohodě. Podrobnosti vědět nemusím!" zarazila jsem ji v dalším líčení toho, co dělala, než odešla z domu. nemusela bych to také přežít.
Lily si objednala to samé co já.
"Tak co je nového?" usmála jsem se. Lily se nadechla a začala mluvit...

Druhý den jsem dělala k večeři párky. restovala jsem je tak, jak to umím jen já. Slyšela jsem za sebou tiché kroky.
"Nepotřebuješ pomoct?" kajícný hlas Siriuse Blacka mě víc než překvapil.
"Prostři v jdelně...pro tři!" řekla jsem úsečně a věnovala se dál párkům.
"Čekáme...hosty..?" prohlásil po chvilce.
"Já čekám hosta. A ty budeš držet tu svoji čistokrevnou hubu zavřenou!" oznámila jsem mu ledově. Snažil se uštěpúačnou poznámku zadržet v sobě jak jen to šlo, ale nevydržel to.
"Tvoje je taky čistokrevná!" kam zmizel ten slušný Black? To jsem nevěděla. Ale s jistotou jsem mohla říct, že ten starý Black je zpátky.
"Moje je sice čistokrevná, ale rozhodně ne rozmazlená!" odfrkla jsem si pohrdavě. Naštvala jsem ho. Hodně. Už ze školy jsem věděla, že narážky na spojitosti s ním a jeho rodinou nese dost těžce.
"Víš houby o tom, co jsem všechno zažíval!" utrhl se na mě.
"Možná, ale vím, co jsem zažívala já. A řeknu ti...procházka růžovým sadem to nebyla!" křikla jsem.
"Fakt jsi vtipná, Parkinsonová. Mě mučili. A nejenom cruciatem!" zasmál se s ošklivým šklebem.
"Myslíš, že mě ne?! Byly vzácné chvíle, kdy jsem nebyla mučená! Ložnici jsem sdílela s krysama v kopce, snídala, obědvala i večeřela jen zeleninu a chleba! Šťastný život jsem poznala až v Bradvicích! Ví o tom jedině Severus! A nedopustím, aby jsi mu ubližoval tak, jak mu ubližuješ doteď!" křičela jsem. Už jsem se nedokázala ovládnout svůj vztek. Vykuli oči a zíral do těch mých - vztekem zúžených.
"Par-Alex? Já...omlouvám se!" vydechl Black.
"Omluvy si strč někam!" zamumlala jsem a šla ke schodům do ložnic.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama










VĚTŠINA POSTAV V MÝCH POVÍDKÁCH PATŘÍ J.K.ROWLINGOVÉ!! BLOG NEBYL VYTVOŘEN ZA ÚČELEM ZISKU,
PRÁVA NEJSOU VYHRAZENA!!!
TEDA...KDYŽ NEPOČÍTÁTE POSTAVY, KTERÉ JSEM STVOŘILA JÁ A JENOM JÁ. U TĚCH NESTRPÍM KOPÍROVÁNÍ ZA ŽÁDNÝCH OKOLNOSTÍ. JSOU TO VŠECHNO ČÁSTI MÉ PODIVNÉ OSOBNOSTI A KE VŠEM Z NICH MÁM CITOVÝ VZTAH! PROTO KAŽDÉ "VYPŮJČENÍ BEZ DOVOLENÍ" OKAMŽITĚ HLÁSÍM!!!