Because You Loved Me

19. února 2011 v 10:26 | *MiNiE*
Jméno: Because You Loved Me
Autor: *MiNiE*
Stav: songfic
Song: Because You Loved Me - Celine Dione
Postavy: Augusta Longbottomová, Tom Raddle (lord Voldemort), Joseph Longbottom
Moje spokojenost: 55%
Věnování: všem

Protože jsi pokaždé stál při mne
Protože jsi mi ukázal pravdu
Protože jsi přinesl do mého života radost
Protože jsi špatné změnil v dobré
Pro každý sen, který jsi uskutečnil
Pro všechnu lásku, kterou jsem v Tobě našla
Budu Ti navždy vděčná, miláčku
Jsi jediný, kdo mě podpoří
Nenech mne nikdy spadnout
Jsi jediný, kdo mě převede
Převede přes všechno...

Odhodila jsem noviny na zem. Slzy mi začaly stékat po tvářích. Ne. To nemůže být možné. To nemůže být on!
Ale byl. A vlastně nebyl. Můj Tom to být nemohl. Můj Tom byl romantický blázínek, co mě vždycky dokázal rozesmát. Jeho úsměv byl jako slunce. Ten samý člověk nemohl zabít tolik lidí. Ruce, které mi hladily vlasy nemohly držet hůlku připravenou zabít. Rty, které líbaly ty mé nemohly za žádných okolností vyřknout smrtící kletbu. Ten Tom, který mi byl vždycky oporou nemohl být vrahem tolika lidí...

Byl jsi mou silou, když jsem byla slabá
Byl jsi mým hlasem, když jsem nemohla mluvit
Byl jsi mýma očima, když jsem nemohla vidět
Viděl jsi to nejlepší, co ve mně bylo
Zvedl jsi mě tam, kam jsem nemohla dosáhnout
Dal jsi mi víru, protože jsi věřil
Jsem tím, čím jsem
Protože jsi mne miloval...

Sliboval mi lásku navždycky. Sliboval, že mě nikdy neopustí. Ale udělal to. Nakonec to udělal. Nenáviděla jsem ho za to. Ale i milovala. Milovat ho bych nikdy nepřestala. I když si to přál. Naléhal, abych na něj zapomněla. Žila si svůj vlastní šťastný život. Říkal, že nám není souzeno být spolu. Hloupé. A ještě horší a hloupější bylo, že on tomu vážně věřil. 

Dal jsi mi křídla a přiměl mne létat
Dotkl ses mé ruky a já se mohla dotknout nebe
Ztratila jsem víru, Ty jsi mi ji vrátil
Řekl jsi, že žádná hvězda není nedosažitelná
Stál jsi při mě a já stála výš
Měla jsem Tvou lásku, měla jsem všechno
Jsem vděčná za každý den, který jsi mi dal
Možná toho hodně nevím
Ale vím, že tohle hodně je pravda
Byla jsem požehnaná,
protože jsem byla Tebou milovaná...

Když vzpomenu na naše setkání i odloučení... Milovala jsem ho od první chvíle. A do té poslední ho budu milovat. I když vím, co všechno provedl. I když vím, že on už nikdy nebude takový, jako byl. A že už nikdy nebudeme spolu. A právě proto...je mi hrozně...a zároveň...jako by mi spadl kámen ze srdce. Ten balvan, který mě tak dlouho utlačoval...zabíjel...

Byl jsi mou silou, když jsem byla slabá
Byl jsi mým hlasem, když jsem nemohla mluvit
Byl jsi mýma očima, když jsem nemohla vidět
Viděl jsi to nejlepší, co ve mně bylo
Zvedl jsi mě tam, kam jsem nemohla dosáhnout
Dal jsi mi víru, protože jsi věřil
Jsem tím, čím jsem
Protože jsi mne miloval...

Měla bych zapomenout. Navždy. Měla bych si zase začít užívat života. Se svým manželem a nenarozeným Frankiem. Ale nemohla jsem. Bolelo mě srdce, když jsem viděla, co všechno napáchala ještě hodlá napáchat. Kolik lidí zabil. Kolik párů zničil...a bolí mě pomyšlení, že ten náš se mezi ně řadí taky. To on mě opustil, ne já jeho. "Ve jménu většího dobra". Pche.

Byl jsi tady vždycky pro mne
Něžný vítr, který mne nesl
Světlo, zářící v temnotách
Tvá láska v mém životě
Byl jsi mou inspirací
Skrz lži jsi byl pravdou
Můj svět je lepším místem díky Tobě...

"Augie? Pročpak pláčeš, zlato?" můj manžel. Tolik jsem se snažila už dřív...zapomenout... Myslela jsem... Vlastně jsem Josepha sprostě využila. Byla jsem jako on...? Rozhodně. Vlastně se k sobě celkem hodíme. A já se nehodím k Josephovi.
"Eveline Pinceová. Moje kamarádka!" snažila jsem se všechno zamluvit a ukázala jsem na jeden z novinových článků, který hlásal o úmrtí Eveline.
Joseph mě objal. Necítila jsem se tak v bezpečí, jako v bezpečí toho, kvůli kterému tohle všechno je...

Byl jsi mou silou, když jsem byla slabá
Byl jsi mým hlasem, když jsem nemohla mluvit
Byl jsi mýma očima, když jsem nemohla vidět
Viděl jsi to nejlepší, co ve mně bylo
Zvedl jsi mě tam, kam jsem nemohla dosáhnout
Dal jsi mi víru, protože jsi věřil
Jsem tím, čím jsem
Protože jsi mne miloval...

Hlasité prásk vylomilo dveře z pantů. Oba jsme se šíleně lekli. Vykřikla jsem. A znovu, když jsem spatřila toho, kdo ten výbuch zavinil. Stál v rozpadlých dveřích a měřil si Josepha znechuceným pohledem. Ten pohled plný nenávisti..
Byl úplně jiný, než jsem si ho pamatovala. Jeho oči už nebyly jako černé studánky, do kterých jsem se s takovou pravidelností propadávala. Byly rudé. Žhnuly touhou zabíjet. A byl nesmírně vyhublý. Jako by to ani nebyl on. A přesto...
Zvedl hůlku a namířil ji na Josepha. Ošklivě se zašklebil. A potom...nikdy bych nevěřila, že by byl schopný vyřknout ta dvě slova. Zelený paprsek jako ve spomaleném filmu narazil do mého manžela, který se sesypal na podlahu a nejevil známky života. Vykřikla jsem potřetí.

Byl jsi mou silou, když jsem byla slabá
Byl jsi mým hlasem, když jsem nemohla mluvit
Byl jsi mýma očima, když jsem nemohla vidět
Viděl jsi to nejlepší, co ve mně bylo
Zvedl jsi mě tam, kam jsem nemohla dosáhnout
Dal jsi mi víru, protože jsi věřil
Jsem tím, čím jsem
Protože jsi mne miloval...

Zaměřil svůj pohled na mě. Bála jsem se jen pohnout. A přesto jsem se toužila zvednout, běžet k němu a schovat se mu v náručí...
"Dal jsi mi slib!" vydechla jsem a popadla ruku mého mrtvého manžela.
Neodpověděl. Ošklivý škleb mu stekl z tváře a už mě jen propaloval ohnivýma očima.
"Myslela jsem, že mě miluješ. Sliboval jsi, že mi nikdy neublížíš. Srdce mi krvácí. Bolí to, Tome!" pokračovala jsem šeptem.
"Já vím. Chtěl jsem ublížit. Zradilas mě, Augie!" sykl na mě. Jeho maska byla ledová a neproniknutelná.
"Říkal jsi, že mám žít dál, Tome. Nemohla jsem být sama!" šeptala jsem zničeně.
Znovu jsem se nedočkala odpovědi.
Ticho se protahovalo a my si stále jen koukali do očí.
"Nikdy tě nepřestanu milovat. Ale...vlastně tě i nenávidím!" hlesla jsem po chvilce. Mlčel. On pořád mlčel. Už mě to začínalo štvát.
"Zabiješ mě?" napadlo mě. Znovu jen koukal. Zavřela jsem oči a připravila se zemřít. Odejít. Stejně jako Joseph. Muž, kterého jsem milovala až příliš málo.
Slyšela jsem zašustění a ucítila pohyb. Ale nebrala jsem na to zřetel. Čekala jsem zelený paprsek, který se mi vpije do hrudi a já zemřu.
Místo toho jsem ucítila jeho sametové rty, které se jemně dotýkaly mých. Tohle mi chybělo ze všeho nejvíc.
Přitiskla jsem se k němu a prohloubila polibek. Bylo mi v tu chvíli nádherně. Co na tom, že je stvůra? Co na tom, že před chvílí zabil mého manžela?
Pomaličku se odtáhl. Otevřela jsem oči ve chvíli, kdy pomalu vstal a znovu se mi zadíval do očí.
"Už tě nemůžu dál milovat, Augie. Ale nezapomeň na mě!" prohlásil hlasem, který jsem si pamatovala a který jsem milovala. Otočil se a odešel. Už jsem neměla sílu na nic. Ani ho zastavit.

Jsem tím, čím jsem
Protože jsi mne miloval...
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama










VĚTŠINA POSTAV V MÝCH POVÍDKÁCH PATŘÍ J.K.ROWLINGOVÉ!! BLOG NEBYL VYTVOŘEN ZA ÚČELEM ZISKU,
PRÁVA NEJSOU VYHRAZENA!!!
TEDA...KDYŽ NEPOČÍTÁTE POSTAVY, KTERÉ JSEM STVOŘILA JÁ A JENOM JÁ. U TĚCH NESTRPÍM KOPÍROVÁNÍ ZA ŽÁDNÝCH OKOLNOSTÍ. JSOU TO VŠECHNO ČÁSTI MÉ PODIVNÉ OSOBNOSTI A KE VŠEM Z NICH MÁM CITOVÝ VZTAH! PROTO KAŽDÉ "VYPŮJČENÍ BEZ DOVOLENÍ" OKAMŽITĚ HLÁSÍM!!!