Black Soul

21. února 2011 v 13:40 | *MiNiE*
Tohle snad ani není povídka. Jen takové myšlenkové pochody o dobru, zlu a šílenství... Není to dlouhé.

Jméno: Black Soul (Černá duše)
Autor: *MiNiE*
Stav: jednorázovka
Postavy: neurčité
Moje spokojenost: 54%
Věnování: Emily, díky za všechny komentáře :)

Odmalička mi vštěpovali do hlavy, že šílenství pramení z nenávisti, nenávist z lásky a láska z přátelství. Jak jsem na vlastní kůži mohla tohle všechno ověřit praxí, když jsem ani nevěděla, co to láska je? Když jsem nikdy nedokázala nikoho nenávidět? A přesto jsem šílenec. Tak proč?!
Moje máma vždycky říkala, že život bez lásky a přátelství je jako poušť. Bez přátel jsou lidé slabí. A umírají. Ona měla spousty přátel, poznala, co je to láska... A přesto zemřela. Odešla z tohoto světa šťastná? Myslím, že ne. Že pohled na mě ji zlomil. Nedokázala bojovat. Ne se mnou. A já to musela udělat. Nevěděla jsem, co je to láska. Byla nepřítel. Zlomený nepřítel, který stratil vůli a důvod bojovat. Příležitost. Nejlepší příležitost zvítězit. Zbaběle a nečestně, ale přeci...
Kolik bolesti musela stát její smrt? Kolik jejích přátel plakalo nad jejím hrobem? Pláč. Znak slabosti. Podněcuje v nás lidskost. Ale je člověk ten, kdo mučí svoji matku, která ho tolik miluje? Ten, který ji potom chladnokrevně zavraždí? To je šílenec.
Nedokážu cítit lásku, přátelství nebo nenávist, ale jednoho...pocitu...nebo stavu...schopná jsem. Šílenství. Ale to nedělá z lídí lidi.A já ani člověk nejsem. Jsem bestie. Vím to. A jsem na to pyšná.
Několikrát jsem slyšela, že šílenci cítí tolik citů a pocitů najednou, až se z toho zhroutí. Nemůžou uvažovat o ničem, ztratí sebe sama, svoji identitu, všechno... Ale já necítila nic ještě předtím. Ani teď. Možná jen...touhu po odpuštění.
Odpouštěj a bude ti odpuštěno. Ale kdo mi má odpustit? Má matka je mrtvá. To já ji zabila. Nikoho jiného nemám. Nemám lásku, nemám přátele. Neznám nenávist. Vlastně ani lítost. Jen jsem chtěla před smrtí dojít odpuštění. Ale nikdo mi odpustit nemůže.
A vede mě to k dalším otázkám. Odpustila by mi matka? A proč by vlastně měla? A proč po tom tolik toužím? Jsem netvor, Smrtijed... Mně nemá záležet na odpuštění jiných. A nikdo mi nemá co odpouštět.
Proč to všechno? Byl na mě život nespravedlivý? Nebyl. Měla jsem možnost být "dobrá". Ale já nechtěla. Chci být na špatné straně. Zastánce Zla. Líbí se mi to.
Je tohle prokletí? Určitě ano. Mám litovat toho, čím jsem se stala? Nemůžu. Nechci litovat něčeho, čeho nelituji. Lítosti vlastně ani schopná nejsem. Proto musím tenhle...trest...přijmout.
Je to můj osud. Nedokážu ho obejít, nedokážu mu utéct. Už ho nedokážu ani změnit. Mohla jsem. Ale nechtěla. A nechci ani teď. I když už znám následky svého rozhodnutí. Byla jsem předurčena k zabíjení. Byla jsem předurčena být sama. Budu sama až do brzkého konce. Není tu nikdo. Jen já. A tak to také zůstane. Už nemůžu dělat nic. Ani nechci.
Co mě vlastně hnalo k tomu, přidat se ke zlu? Touha po moci? Slávě? Penězích? Nebo prostá radost z mučení a zabíjení? Ne. Je to šílenství. Protože jsem nikdy neměla přátele ani lásku. Proto jsem šílenec. Proto jsem Smrtijed.
Bellatrix Blacková mi jednou řekla, že že všechno, co jsme kdy provedli, nás uvrhne do nejtemnějšího pekla. Věřím tomu. I když jsem blázen, musím něčemu věřit. Nevěřím v boha ani nebe. Ale v peklo. Toužím být věčně zatracena. Nikdy nenajít klid, bloudit v neskutečných bolestech mezi těmi, kteří mají duši stejně čistou, jako mám já. Vím, co si asi budete myslet. Podobný osud by si nepřál nikdo. Ale jáano. Jsem šílená. Moje mysl už dlouho není tak čistá. Stejně jako duše.
Takže...i když si někdo za chvíli připíše na seznam těch, které porazil, přemoct mě nemůže. Věřím. V peklo. Nikdy nenajdu klid. A proč? Protože jsem blázen, co věří...

 


Komentáře

1 Emily Emily | Web | 21. února 2011 v 19:17 | Reagovat

Díky za věnování. To jsem nečekala... Krásné myšlenkové pochody, ale šíííleně depresivní :-) přesto kvalitní! Přeju ti spisovatelskou múzu i nadále ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama










VĚTŠINA POSTAV V MÝCH POVÍDKÁCH PATŘÍ J.K.ROWLINGOVÉ!! BLOG NEBYL VYTVOŘEN ZA ÚČELEM ZISKU,
PRÁVA NEJSOU VYHRAZENA!!!
TEDA...KDYŽ NEPOČÍTÁTE POSTAVY, KTERÉ JSEM STVOŘILA JÁ A JENOM JÁ. U TĚCH NESTRPÍM KOPÍROVÁNÍ ZA ŽÁDNÝCH OKOLNOSTÍ. JSOU TO VŠECHNO ČÁSTI MÉ PODIVNÉ OSOBNOSTI A KE VŠEM Z NICH MÁM CITOVÝ VZTAH! PROTO KAŽDÉ "VYPŮJČENÍ BEZ DOVOLENÍ" OKAMŽITĚ HLÁSÍM!!!