Červenec 2011

Layouty...velká neznámá!

31. července 2011 v 17:00 | Chloe M. Raddle |  Info about ME
No, takže jsem prohlédávala notebook a zjistila jsem, že tam mám nahraný v plné verzi Adobe Photoshop. Páni! To jsem nečekala. Takže jsem se v tom začala hrabat, zkoušela jsem colorizace, upravovat fotky a tak. A pak mě napadla bláznivá myšleka. Na netu jsem si našla návod a už to jelo. Tak vzniknul můj historicky úplně první, mnou vytvořený layout. Není to nic moc, ale nějak se začít musí. Problém je v tom, že tam nikdo nedal návod, jak se takový lay nastavuje. Ne, že bych chtěla nastavovat to sem, ale aspoň jsem si to chtěla vyzkoušet na zkušební blog a tak. Ale smůla.
Takže jsem se vás chtěla zeptat, jestli by jste mi nepomohli. Alespoň základy a tak. Budu vděčná za každičkou, úplně sebemenší radu :) Předem děkuji.
Jinak, koho by zajímalo, jak ten "layout" vypadá, tak tady je náhled:

Láska a Nenávist

31. července 2011 v 8:42 | Chloe M. Raddle
I tenhle výtvor jsem psala do literární soutěže pro Padfoot a Prongs. Je to ze všech nejkratší a nejubožejší povídka a přesto...mně se celkem líbí. Nevím proč, ale nejspíš, že je taková krátká :D
Jo a tenkrát jsem ji psala rychle, hořel mi termín, takže je to takové neupravené.. A mně se to nechce upravovat teď :D

Jméno: LÁSKA A NENÁVIST
Autor: Chloe M. Raddle
Stav: jednorázová povídka
Postavy: Bellatrix Black, Nathan Black (AUTP)
Moje spokojenost: 79%
Věnování: všem SB

Tik, tak, tik, tak, tik, tak… Hodiny na stěně hlasitě dávaly najevo, kolik času tu zase strávila. Tu komantu našla na začátku třetího ročníku. Od té doby to tu milovala. Chodila sem častěji, než třeba do Velké síně nebo do ložnic. Hrozně ráda tady přespávala. Nesnášela, když si musela vyměňovat ty zdvořilostní fráze s husami, jako byly Carla Lestrangeová nebo Augusta Dolohovová. A tady byl klid a ticho. Mohla být sama sebou, jen ona a její myšlenky. Mohla dělat, co chtěla. Nemusela si na nic hrát. Musela si přiznat jednu věc…i když milovala být oblíbená a uznávaná, začalo jí to divadlo kolem lést trochu na nervy. Vlastně trochu víc. Zamyslela se. Mohla se vydat vlastní cestou, jako její drahá sestřička Andromeda. Ale pomyšlení, že by se měla paktovat s mudly ji tak znechutilo, že to zavrhla téměř okamžitě. Navíc doopravdy toužila, pomáhat Pánovi Zla. Vymítit ze světa všechny, co si nezaslouží žít. Ty s nečistou krví. Namáhavě se zvedla a urovnala si dokonale čistý hábit. Nenáviděla to. Nenáviděla, když musela nosit to samé, co ta mudlovská pakáž. Ona byla jiná, vyjímečná. Něco víc, než ti ostatní. Vykročila ke dveřím, ale v ten moment vyletěly z pantů. O futra se tam opírala blondýna z mrzimoru, Kelsy Briantová. Jako klíště držela zrovna JEHO. Byla na něj přisátá způsobem, že se až Bella divila, že ho celého nevcucla do sebe. V prsou jí práskla atomová bomba. Cítila, jak jí puká srdce a stoupá krev do hlavy. Chtěla tu blonďatou husu zabít. A to tím nejhorším a nejbolestovějším způsobem. Už sahala po hůlce a v ten moment si jí oba všimli. Briantová tam jen chvilku stála a tupě zírala. Potom MU něco zašeptala do ucha a odkráčela. Nezapomněla samozřejmě pořádně kroutit zadkem. Bellatrix se z ní zvedal žaludek. Nenáviděla ji! "Co tady pořád pohledáváš, Blacková?! Není tohle místo tak trochu pod tvoji úroveň?" promluvil na ni tím sametovým hlasem, kterým se jí vysmíval, ale zároveň jí i opovrhoval. Málem to nevydržela a rozbrečela se. Ale to by nemohla být zmijozelačka. Ty nikdy nepláčou. "Teď už jo. Už nikdy nevkročím někam, kam se chodí rozmnožovat odporní zrádci krve!" ohrnula nos a chtěla se kolem něho protlačit, ale nedal jí tu možnost. Svými slovy ho urazila. Srazila jeho ego. "Závidíš, co, Blacková?!" ušklíbl se posměšně. Z očí mu ale stejně plál hněv. Bellatrix se ani nesnažila jeho teorii vyvrátit. Jen se povýšeně usmála. Chvilku byli oba tiše. Jen si navzájem hněvivě zírali do očí. Bella se bála. Každou chvilku musel uhodnout, jak moc byla její nenávist neupřímná… "Nenávidím tě, Nathane Blacku!" zasyčela. Bylo to tak tiše, že kdyby stál jen o pár kroků dál, neslyšel by to. Ale on slyšel. V tu chvíli se stalo něco velice zvláštního. Přitáhl si ji za pas k sobě a vášnivě políbil. Myslela, že se jí to jen zdá. Tohle nemohlo být skutečné. Její tajný sen… Odtáhl se a zabodl své bouřkově šedé oči do její tváře. V tu chvíli se jí rozechvěl každičky nerv v těle. "To si nemyslím!" prohlásil tiše. Potom se otočil a pomalým houpavým krokem odešel. Bellatrix se pořád ještě třásla a uvažovala, jak moc si sou dvojčata Blackova podobná. Vlastně byli úplně stejní. A přesto by dokázala vyjmenovat tolik rozdílů. Jedno měli ale přeci jen stejní. Oba byli její bratranci. Nemohla si dovolit, být do něj zamilovaná. A přesto ji přitahoval. Udělala by pro něj cokoliv. Jednou už prostě dovolila, aby jí láska ovládla. A do smrti už zůstane slabochem.

Diplom

31. července 2011 v 8:27 | Chloe M. Raddle |  Info about ME
U Zasněné* jsem se účastnila tipovačky. Ne, že bych to odhadla správně. Znáte mě, myslím, dost dlouho na to, aby jste pochopili, že já nemůžu v žádných soutěžích dost dobře uspět (oproti třeba mé mamce, která vyhraje VŽDYCKY a VŠUDE, což je dost k vzteku, vzhledem k tomu, že jsem její dcera a měla bych to zdědit) :D
Přesto jsem ale dostala krásný diplom. Mám z něj velikou radost, takže tímto zasněné ještě jednou moc moc moc moc moc děkuji :)

Dotaznííík - asi jsem se zbláznila..!

30. července 2011 v 8:39 | Chloe M. Raddle |  Řetězáčky
Spoustu lidí teď na blog přidává různé dotazníky a tak.. A najednou jsem si uvědomila, že nic souvislého o mně nevíte. Máte vlastně jenom ty magořiny, co vám věčně cpu pod nos a slavnostně tomu říkám povídky. Takže tady je toho maličko víc o mém životě. Ta fotka...jaj :D Vím, že na ní vypadám hodně malá (máma říkala tak na deset :D), ale zdání klame. Ve skutečnosti nastupuju do devítky :D

1. Jaké jsi znamení?
Blíženci
2. Ty a cigarety?
Nekuřačka!!
3. Chtěla bys žít někde za hranicemi?
To snad každej v pubertě, ne? :D
4. Kde?
Split, Chorvatsko
5. Déšť nebo slunce?
Déšť, ale když mám náladu..
6. Je na světě někdo, pro koho bys udělala cokoliv?
Jo, hned několik takových lidí.
7. Jaká je tvá oblíbená barva?
Zelená, červená a svítivě modrá
8. První myšlenka po ránu?
Nějakej pitomec zase otevřel okno!
9. Jak by sis přála, aby se jmenovaly tvoje děti?
Julie, Daniel a Klára
10. Co tě vytrvale provází životem?
Eeee já nevím, asi...neúspěch...?
11. Čeho se nejvíc bojíš?
Bolesti. Každý říká, že se jí nebojí, ale je to lež
12. Místo, které bys chtěla navštívit?
Bradavice :D Ale jinak asi Oxford.
13. Umíš mlčet?
Až moc :D
14. Tvoje největší dlouhodobější přání?
Výlet do Hollywoodu! Jednoznačně :)
15. Koho můžeš označit za kamaráda a bydlí nejdál?
Všechny moje SB :)
16. Oblíbené slovo nebo věta?
Vidíte?! Ale já vás varovala! :D
17. Můžeš žít bez muziky?
Jo, ale těžce :) Chodím se sluchátky i na záchod :D
18. Máš ráda sny?
Ne. Pak o nich vždycky až nezdravě dlouho přemýšlím :D
19. Jakou používáš zubní pastu?
Odolku s bylinkami
20. Co je na tvé podložce pod myší?
T-Mobile
21. Kdybys mohla potkat nějakou osobu, živou i mrtvou, která by to byla?
prastrejda Václav - nikdy jsem ho nepoznala, ale podle všeho to byl skvělý člověk.
22. Vanilková nebo čokoládová zmrzlina?
Vanilková
23. Posloucháš teď nějakou muziku?
Jasně :)
24. Jakou?
Xindl X - Chemie
25. Máš ráda muziku?
Miluju ji.
26. Udělala bys pro ni všechno?
Ne, to zas ne :D
27. Opravdu?
Ne
28. Jseš si tím jistá?
Ano
29. Proč?
Protože je spoustu ještě lepších věcí :D
30. Máš oblíbeného zpěváka?
Jasně
31. Fajn, to se máš, ale já nechci slyšet jeho jméno, co se ti na něm líbí?
Písničky hlavně :D A taky to, že když ho něco štve, nenechá si to pro sebe :D
33. A co skupina? Kterou žereš?
Chinaski :D Jo, většina jich je tam strarých jako moji rodiče, ale líbí se mi muzika. Je to taková klasika..
34. Proč tuhle? Přece existujou i lepší!
Jo, ale i horší :D
35. A co ti na tvý oblíbený skupině vadí?
Já nevím. Nic..?
36. Tak proč ji máš ráda?
Protožře mi na nich nic nevadí :D
37. Viděl tě někdy někdo tancovat?
Jo a byly to nejtrapnějš okamžiky mýho života natočený na videu :D
38. Co vidíš z balkonu?
Strom, na kterej jsem lezla jako prcek a paneláky.
39. Věříš v Boha?
Věřící nejsem, ale existenci Boha připouštím
40. Věříš v Satana?
Ne.
41. Věříš na pravou lásku?
Jasně. Kdyby nebyla, bylo by všude krásně :D
42.
Co vidíš, když zavřeš oči?
Tmu. Černou.

1. Celé jméno: Monika ...
2. Přezdívky: Chloe M. Raddle a v realitě Míďa (často i Míďoska :D)
3. Narozeniny: 16.6.
4. Místo narození: Kladno
5. Znak zvěrokruhu: Blíženci
6. Řeč: Česká a když mi někdo přišlápne nohu, tak i takové prazvláštní skuhrání :D
7. Třída: Teď už IX.A
8. Škola: Základka
9. Funkce: ???
10. Město: Kladno
11. Celé nick jméno: Chloe M. Raddle
12. Barva vlasů: Tak to nevím :D Taková světle hnědá až blonďatá.. :D
13. Délka vlasů: Dlouhé
14. Barva očí: Khaki, ale já radši říkám olivové. Zní to líp :D
15. Hlavní rys: Obočí jako Brežněv, který nemám odvahu si vytrhat.
16. Výška: 163 cm
17. Jizvy: Jedna na levém předloktí.
18. Brýle: Mám, ale nenosím. A taky se mi bez nich čte dobře.
19. Piercing: Nemám a nechci!
20. Tetování: Nic, ale chtěla bych malinký :D
21. Pravák nebo levák: Píšu pravou, ale lžíci držím levou :D

MOJE "POPRVÉ"
22. Můj první nejlepší přítel: Bára. Byly nám dva roky a ona mi nechtěla půjčit kyblíček. Praštila jsem jí lopatkou a pak jsme šli kopat tunel pro autíčka :D tak mi to aspoň vyprávěla mamka :D
23. První cena: Nikdy jsem nic nevyhrála (vlastně jednou, když jsme s klukama hráli Krkací Ligu, ale to se nepočítá :D)
24. První sport kterému jsem se věnovala: Aerobik.
25. První domácí zvíře: Morče. Ale bála jsem se na něj sahat :D
26. První dovolená: Ehmmm...byli jsme někde v Jižních Čechách a byla tam obrovská trampolína :D
27. První koncert: Chinaski, asi pře půl rokem :D
28. První láska: Ve školce. A vybral si mojí nejlepší kamarádku :/ :D Ne, teď prožívám doopravdickou první lásku :)

OBLÍBENÉ
29. Film: Těch je víc. Ale asi Trója a Forrest Gump
30. TV pořad: Prostřeno! nebo Výměna Manželek
31. Barvy: Zelená, červená, svítivě modrá (protože té není nikdy dost :D)
32. Rapper: EMINEM nebo Rytmus
33. Skupina: Chinaski
34. Písnička: Pořád se to mění, ale už od mala se mě drží Say Ok od Vanessy Hudgens. Asi osudová :D
35. Přítel: ---
36. Sladkost: Nejím moc sladké.. Jsem spíš masožravec :D
37. Sport: Zarytý hokejový fanoušek, ale sama nesportuji (ani ty pitomý šachy neumím) :D
38. Restaurace: Al Ponte
39. Oblečení: Džíny, bílá bunda, batikovaný tričko.
40. Obchod: LUXOR
41. Předmět ve škole: Dějepis, čeština, ruština
42. Zvíře: Holubice a vlci
43. Knížka: Harry Potter (všechny) a Milý Johne (i když všechny Sparksovy knihy jsou super).
44. Časopis: Občas si koupím Bravo Girl, ale jenom když něco zbyde z kapesného, což se nestává tak často...
45. Boty: Starý bílý okopaný tenisky

PRÁVĚ TEĎ
46. Pocit: Natěšenost!
47. Potřeba: Potřebuju obejmout! (Oslík, Shrek 1)
48. Jsem s: Ségra je vedle v pokoji.
49. Jím: Nic, ale brousím si zuby na jabko :D
50. Piju: Vodu.
51. Dělám: Vyplňuju dotazník?
52. Online: Kromě blog.cz nikde :)
53. Poslouchám: Xindl X - Dysgrafik, ale přepínám z5 na Chemii :)
54. Myslím na: NOTEBOOK :D
55. Chci: na záchod
56. Koukám na: Koukám na: :D
57. Mám na sobě: Noční košili

BUDOUCNOST
58. Děti: 3
59. Svatba: Ne, ta asi ne.
60. Místo, kde chci žít: Velikáánský statek.
61. Auto: Porshe, BMW, Audi,..

MŮJ VYSNĚNÝ KLUK
62. Barva vlasů: Tmavě hnědá.
63. Délka vlasů: Delší, ale ne zase moc :D
64. Barva očí: Čokoládové
65. Výška: Vyšší než já, ale žádnej žirafák :D
66. Roztomilý nebo sexy?: Oboje.
67. Líbat nebo dívat?: Podle situace :D
68. Objímat nebo líbat?: viz 67
69. Oblečení: To je jedno, ne?
70. Hravý nebo vážný?: Obojí.
71. Romantický nebo přirozený?: Přirozeně romantický
72. Tlustý nebo hubený?: Ani jedno, prostě normální.
73. Něžný nebo vášnivý?: Něžný.
74. Přelétavý nebo snadno se vázající?: Zlatá střední cesta.
75. Zábavný nebo nudný?: Zábavný.
76. "Dělač problémů" nebo "Pan Tichý?": viz 74

UŽ JSEM NĚKDY...
77. Políbila cizího člověka: Ne.
78. Pila alkohol: Kapička piva na dědově oslavě. FUJ!
79. Kouřila: Ne.
80. Utekla z domu: Ne.
81. Něco si zlomila: Nehty.
82. Chodila s klukem?: Jo, ale byla jsem malá.
83. Zlomila někomu srdce?: Ne, snažím se nic nelámat :D
84. Pohádala se s někým: Jasně. A ve většině případech mě to ani nemrzelo :D
85. Plakala když někdo umřel: Ano.
86. Plakala ve škole: Ve čtvrté třídě, když jsem dostala první trojku :/
87. Někoho zabila: Ne.
88. Zamilovala se: Jasně :)

VĚRIM V...
89. Bůh: Věřící nejsem, ale netvrdím, že neexistuje.
90. Zázraky: Jenom ty reálné :)
91. Láska na první pohled: Jo.
92. Duchové: Ne, tak šáhlá zase nejsem.
93. Mimozemšťani: Ano.
94. Druhé já: Nevím, ale často se hádám s tou zlou Monikou. Nebo to je ta hodná..? :D
95. Nebe: Myšleno jako obloha (modro nad hlavou s mraky). Jinak ne.
96. Peklo: Ne. Ale výčitky svědomí jsou stejně horší.
97. Andělé: Ne.
98. Polibek na prvním rande: Asi ne. Předtím už jsem odpověděla, že cizího člověka bych nepolíbila.
99. Horoskopy: Jo, ale stejně vždycky zjistím, že je to podvod. To mi ale nebrání věřit dál :D
100.Je tu někdo, koho bych chtěla, ale vím, že ho mít nemůžu?: Ne. Táta říká, že když člověk něco doopravdy chce, tak to prostě udělá nebo získá. A je mu jedno, jaké jsou důsledky. A má pravdu. On má totiž vždycky pravdu.

Tahle fotka je dělaná při návratu ze školního výletu. Nerada se fotím, takže lepší nemám. Ale stejně je dost horzná. :D

PROSÍÍÍÍÍÍM!!!!!

28. července 2011 v 5:58 | Chloe M. Raddle |  Info about ME
LIDIIII! VŽDYCKY JSTE MĚ PODRŽELI A TEĎ NAJEDNOU... JÁ VÁS POTŘEBUJU, NO TAAAK! POTŘEBUJU VAŠE HLASY! VŽDYCKY JSEM SKORO VE VŠECH KOLECH VYHRÁLA A NAJEDNOU JSEM O ČTYŘI HLASY POZADU. PROSÍM, DOSTAŇTE MĚ DÁL. JENOM BYCH SI CHTĚLA NAPSAT JEŠTĚ POSLEDNÍ ÚKOL! PROSÍM! PROSÍM! VÁŽNĚ OPLATÍM KAŽDIČKÝ HLÁSEK, JENOM SI NAPIŠTE DO KOMENTÁŘŮ! VÁŽNĚ TO PRO MĚ HODNĚ ZNAMENÁ!
PRO CHLOE HLASUJTE
PROSÍM, PROSÍM, PROSÍM!
JEŠTĚ JEDNOU MĚ DOSTAŇTE DÁL!!!

Když už jsme u těch soutěží, ještě jsem v SONP s Fredem a Georgem Weasleyovými. Hlasovat mi můžete TADY a za každý hlas budu vděčná. Díky.

Já vím, že pořád otravuju s nějakým hlasováním a že toho máte všichni dost, ale ta literární soutěž pro mě vážně hrozně znamená, chtěla jsem si tím dokázat, že na to prostě mám. Že jako spisovatelka nestojím za starou bačkoru. Ale hlas lidu asi promluvil a mluví. A už ho neukecám :D
To je vše, mějte se. Na 6. roočníku k Pobertům pracuju, nebojte se ;) Někdy brzy tu bude.
Vaše Chloe :)

5. ročník - Sirius začíná divočet, ale komu to vadí?!

27. července 2011 v 7:19 | Chloe M. Raddle |  °°°Only friends...?°°°
Konečně jsem dokončila pátý ročník. Tímto se omlouvám všem, co čekali tak dlouho, ale já se vždycky zaseknu a nevím jak dál. Jestli je tahle kapitola dobrá nevím, já osobně z ní mám smíšené pocity. To budete muset posoudit vy. Moc se těším na komentíře, tak doufám, že jich bude hodně! :)
Co se týče toho layoutu, nastavila jsem ho sem k příležitosti smrti mého brouka. Achjo, moc mi chybí. Na druhou stranu jsem si včera v alze objednala nový a mnohem lepší (a hlavně novější) a už dneska by ho měli přivést na Kladno, takže jsem od rána jako na gumičku :D Nakonec mi půjčil taťka. Miluju ho :)
TAKY JEŠTĚ POŘÁD POTŘEBUJU VAŠE HLASY DO LITERÁRNÍ SOUTĚŽE! DĚCKA PROSÍM, CHTĚLA BYCH MOC MOC DO FINÁLE! NEPOTŘEBUJI VYHRÁT, JEN JSEM SI CHTĚLA NAPSAT VŠECHNY KOLA! PROSÍÍÍÍM! PRO CHLOE M. RADDLE (NEBO PRO NĚKOHO JINÉHO, ALE TO BY BYLA ZRADAAA :D) MŮŽETE HLASOVAT ZZZDDDEEE A DĚKUJI VŠEM, KDO UŽ MI SVŮJ HLAS VĚNOVAL :)*
Ode mě je to pro dnešek všechno. Budu se tu tak nějak pohybovat celý den, ale večer budu hlavně obdivovat svého nového miláčka, tak se na mě nezlobte...
Vaše Chloe na gumičku :D

Těsně před začátkem školního roku jsem dostala hned několik dopisů, ve kterých se psalo, jak moc si dotyční přejí, abch s nimi sdílela kupé. Vlastně to byli všichni Poberti, Michael a Alice Carpová, moje kamarádka, kterou jsem poznala na bylinkářství. Moc dlouho jsem se nerozhodovala. Navíc...věděla jsem, že Mike to pochopí, nebo se o to bude snažit a stejně tak Alice. Pobertové by byli zaručeně naštvaní.
K vlaku mě přivezli vyprovodit bráchové. Takže bylo víc než jasné, že se nedostavím včas. A také že ano. Auto dvojčat smykem zabrzdilo na nádražním parkovišti za deset minut jedenáct. Chvilku jsem potom páčila kliku u dveří. Říkala jsem jim tolikrát, aby ji už konečně opravili. Hůlkou by to netrvalo víc, než několik vteřin...
Nikdy jsem neběžela tal rychle, jako tehdy k tomu vlaku. Já totiž nejsem moc sportovní typ a podobné věci jsu pro mě šíleným utrpením. Ale zvládla jsem to a s hlasitým supěním jsem stála před vlakem přesně dvě minuty před odjezdem. Kevin otevřel dvířka vlaku, která už byla pochopitelně zavřená a Oliver mě s mými zavazadly nacpal dovnitř. Sotva zase přibouchli, vlak se rozjel. Rychle jsem tedy mávala dvojčatům, kteří se ze svého stanoviště nehli a šklebili se na mě. Potom vlak zajel za roh a já už je neviděla. Rozhodla jsem se tedy najít naše kupé.

"Moc ráda bych věděla, kdo to kupé k čertu vybíral. Vždyť je až skoro úplně nakonci. Vy jste se domluvili s dvojčaty, že jo? Ale já vám prostě dobrovolně cvičit nebudu!" zahalekala jsem u dveří, aby si mě všimli. Vlastně tu něco nehrálo. Seděl tam jen James, listující FÁMFRPÁLEM V PRŮBĚHU VĚKŮ a Peter, který do sebe cpal už podle papírků na zemi šestou dýňovou paštičku. Sotva jsem ale promluvila, oba zvedli hlavu a James se usmál od ucha k uchu.
"Chloe! Tak moc rád tě vidím!" vykřikl šťastně a pevně mě obejmul. Byla jsem překvapená, ale potěšená. Peterovi zaskočilo jídlo a tak jen zvedl ruku a dál se pokusil vykašlat z dýchacích cest to, co tam nemělo patřit.
"Kde jsou Remus se Siriusem?" zeptala jsem se, když jsem seděla usazená na svém místě. James se zamračil.
"Remus se letos stal novým prefektem. A Evansová prefektkou, samozřejmě. Tak jsou spolu v prefektském kupé. A Sirius je někde u holek...!" pokrčil rameny. Asi mu byla představa, ve které jsou Remus a Evansová v jednom kupé dost proti srsti a zvlášť, když Remus byl z Pobertů jedinný, kdo se s ní tak nějak příležitostně bavil. Mě zarazila ale ta druhá část.
"U holek?" vykulila jsem oči.
"Jo. Říkal, že letos je tu spousta pěknejch a je škoda, aby se toho nevyužilo!" pokrčil rameny. Polkla jsem. V krku se mi uhnízdil obrovský knedlík. Chtělo se mi brečet a měla jsem vztek. Ale proč? Vždyť...byl to můj přítel, nemělo by mi to vadit..
Přikývla jsem na znamení, že jsem pochopila a navodila věčné téma: famfrpál.

Sirius se vrátil v půlce cesty. Měl rtěnku na tváři, rozcuchané vlasy a pokrčenou kočili. A samozřejmě ještě u boku nalepenou nějakou blonďatou kreaturu s přednostmi až neobvyklé velikosti. Zatnula jsem pěsti a dál hrála divadlo. Vůbec mi to přeci nevadilo. Jak ta hloupá nána může sedět v našem kupé a poslouchat, co si povídáme..?!
Už jsem chtěla vybuchnout, když vlak zastavil. Potěšeně jem sbalila všechny věci a vypadla jako první. Neměla jsem už náladu bavit se ani s Jamesem nebo Remem, který nám přišel naproti. Chtěla jsem najít Michaela a pořádně se vynadávat.

Bohužel, tím prvním dnem to neskončilo. Tak nějak se to táhlo celý školní rok. Tím nechci říct, že Sirius vydržel s tou blonckou celých deset měsíců. Vlastně jen několik hodin. Ráno už jsme ho všichni viděli po boku jedné zrzky z mrzimoru. Ta blondýna se zhroutila a týden ležela na ošetřovně. Mezitím Sirius vystřídal dalších pět nebo šest holek. Zůstával mi nad tím rozum stát. Vůbec jsem nemohla uvěřit tomu, že to byl Sirius. Můj nejlepší kamarád. Nechtěla jsem vůbec myslet na to, že se s tím budu muset smířit, stejně jako James, Remus nebo Peter. Vůbec jsem nechápala, jak se k tomu můžou stavět s tak chladnou hlavou. A tak jsem se se Siriusem bavila méně než dřív a stále častěji trávila čas s Mikem. Byl to pravý přítel. Poslouchal moje lamentování celé hodiny a ani jednou si nezastěžoval.
Učení bylo také poměrně těžší, hlavně kvůli tomu, že jsme ten rok skládali zkoušky NKÚ. Evansová už se snad biflovala od prázdnin a já si samozřejmě dala na čas. Radši jsem chodila na Jamesovy tréninky a poflakovala se s ním po hradě. S Mikem taková zábava nebyla, protože mě nutil do domácích úkolů a učení vůbec. A to mě pořád poslouchat nebavilo.
Jedinné hodiny, u kterých jsem vydržela dávat pozor, byla Obrana Proti Černé Magii. Nevím, jestli to bylo náplněmi hodin nebo tím, že náš učitel pro ten rok byl poměrně mladý a neuvěřitelně hezký, ale měla jsem většinou ty nejlepší známky.

Byl skoro konec dubna. Seděli jsme v učebně Obrany a čekali na zvonek, který ohlásí začátek hodiny. Na každou chvíli z těch pětačtyřiceti minut jsem se nesmírně těšila.
Zazvonilo a učitel Cooper večel do učebny. Okamžitě hodil nějaké papíry na stůl a odčaroval lavice. Tak to bylo vždycky.
"Takže. Minulou hodinu jsme vyčerpali všechno, co je nutné, aby jste uměli v pátém ročníku a na zkoušky vůbec. Věřím, že většina z vás se na učení ještě ani nepodívala a budete to honit na poslední chvíli a tak vás nebudu s ničím zatěžovat. Tohle bude dobrovolné. Kouzlo Expecto Patronum se vyučuje až v sedmém ročníku, ale u NKÚ vám to vždycky přihodí body navíc. Kdo tedy bude chtít, může si to se mnou zkusit!" promluvil svým příjemným hlasem profesor. Samozřejmě, zkusit si to chtěli všichni.
"Podstata toho kouzla není ani tak správně vyslovená formulka nebo mávání hůlkou, ale vzpomínka. Kouzelník, který chce přivolat svého ochránce si musí vzpomenout na nejšťastnější chvíli ve svém životě. Musí se tomu naprosto oddat a nemyslet na nic jiného. Potom už jen pronesete formuli. Nečekám, že se vám to podaří hned napoprvé, ale věřím, že to zvládnete!" usmál se na nás povzbudivě a sám to kouzlo předvedl. Učebnou na chvilku kráčel majestátný lev s rozevlátou hřívou. Všichni jsme omámeně lapali po dechu. Byla jsem ohodlaná to dokázat, i kdybych měla v učebně strávit padesát let.
Podívali jsme se s Jamesem a Siriem na sebe a jako na povel se zašklebili.
Potom jsme se do toho pustili. Myslela jsem na bráchy a na to, jak hrajeme na zahradě famfrpál. Ale nedokázala jsem to. V nejsilnější okamžik jsem vyčarovala jen obláček dýmu, nic víc. Jamesovi vedle mě nabýval kouř každým pokusem tvary. Stejně tak Siriovi nebo Removi. Peterovi se podařilo podpálit jedné zmijozelské brunetě hábit.
"Na co myslíš, Chloe?" přišel ke mně učitel.
"Hrajeme s bratry famfrpál!" vydechla jsem a snažila se tvářit nějak inteligentně.
"To není ani zdaleka silné. Musíš apátrat po nějaké lepší vzpomínce!" prohlásil a povzbudivě se usmál. Mně se v tu chvíli podlomily kolena, ale snažila jsem se zavzpomínat na chvíli, kdy jsem byla neodvolatelně šťastná.

Blížilo se léto, čtvrtý ročník. Pozemky Bradavic byly porostlé květinami všech možných barev a tvarů. Měli jsme po zkouškách a tak nás už nic netrápilo. Ležela jsem v trávě a jen tak pozorovala mraky, které se proháněly po obloze. Hlavu jsem měla plnou starostí, které prostě nechtěly zmizet. Až mě z toho návalu pobolívala hlava.
"Chloe! Hledáme tě takovou dobu!" vykřikl Sirius, který ani nevím odkud se vzal a zaparkoval to tak těsně vedle mě, že moji osobu málem zalehl.
"To se omlouvám, já jsem jen...potřebovala přemýšlet...!" vyhrkla jsem rozpčitě.
"Nedělej si s tím hlavu. Ale co se ti stalo? Vypadáš utrápeně!" poznamenal a prohlédl si mě od hlavy k patě. Přiznám se, mým tělem prostoupilo mravenčení a nohy náhle zrosolovatěly.
"Jo, jde totiž o babičku. Leží u Munga a lékouzelníci jí moc času nedali. Chtěla jsem za ní jít, ale máma mi to zakázala!" vyhrkla jsem. Sirius se zarazil a potom mě beze slova obejmul. Z té bezprostřední blízkosti se mi dělalo trochu těžko.
"To mě moc mrzí, zlato. Ale máš nás. A my tě neopustíme, víš to? Nedokázal bych ti ublížit, Chloe!" zašeptal mi do vlasů. Popsat pocity, které se mě v tu chvíli zmocnily, by vůbec nebylo snadné. Pořád jsem ale mlčela a tak pokračoval.
"Mám tě moc rád, Chloe! Všichni máme! Teda...až na Evansovou!" zašklebil se. V tu chvíli jsem se rozesmála. On se spokojně a tak nějak něžně usmál a mě to došlo. I přes to všechno mě dokázal rozesmát.
"Já vás mám taky ráda, Siriusi! Děkuju!" špitla jsem, když jsem se smát přestala a věnovala mu nejvděčnější úsměv, jakého jsem byla jen schopná.

"Expecto patronum!" jakobych ale slyšela svůj hlas odněkud zdálky. Jakoby pohyb s hůlkou udělal někdo jiný. každopádně v tu chvíli mě skoro oslepila záře ze šmičky mé hůlky, odkud za pár vteřin vyletěla, místo typického obláčku dýmu, nádherná holubice. Obkroužila celičkou učebnu a potom pozvolna zmizela.
Třída ohromeně zalapala po dechu a potom začala tleskat. V jásot propukl i samotný učitel obrany.
"Výborně! Absolutně skvělé! Vůbec bych nečekal, že někdo z pátých ročníků tohle těžké kouzlo zvládne! Uděluji padesát bodů pro Nebelvír!" smál se profesor a poplácal mě po zádech. Potlesk nebelvírských se ještě zdvojnásobil, zatímco zmijozelští si mě prohlíželi s mnohem větší nevraživostí, než předtím.
Vyhledala jsem v tom davu bouřkové studny a vymněnila si s jejich majitelem úsměv. V jeho očích zračila hrdost, štěstí a možná i... ale to jsem si nepřipustila. To nemohlo být možné. Navíc...po pár okamžicích to zmizelo.

Po hodině si mě ještě zastavil Cooper a vyptával se na pár podrobností ohledně Patrona. Vzpomínku jsem samo sebou neprozradila. James a remus na mě zatím čekali u dveří učebny.
Cestou zpátky na kolej jsem o hodině mluvila i s Poberty. Zvlášť James byl z toho nadšený.
V polovině cesty jsem ale spatřila něco, co způsobilo, že moje radost a hrdost vůbec splaskly jako narozeninový balonek. Jako mýdlová bublina. Už jsem znovu cítila jen vztek.
Na rohu chodby stál sirius Black v obležení jedné zmijozelské sedmačky. Byli do sebe tak zapletení, že bych stěží poznala, která končetina je Siriusova a která té nány.
Nedokázal bych ti ublížit, Chloe! slyšelajsem jeho hlas jako z dálky. A potom jsem si uvědomila, že pro něj ta chvilka ve čtvrtém ročníku neznamenala vůbec nic.

Blues na cestu poslední

26. července 2011 v 6:35 | Chloe M. Raddle |  Info about ME
Momentálně držím smutek. Proč? Je mrtvej. Ale jako úplně. A já si teď nedokážu představit, co budu bez něj jako dělat. Musím najít náhradu, jenže na to prostě nemám peníze. CO BUDU DĚLAT?!
Aby jste tomu rozuměli, včera večer mi definitivně dodělal notebook. Měla jsem tam naprosto všechno. A teď už ho nezapnu. Ano, byl sice už starý jako nevím co (pořizovala jsem si ho snad ještě v době, kdy se notebooky začaly vyrábět), ale stejně.. Prostě potřebuju nový a nevím, jak to provedu, když svátek i narozeniny už jsem měla a do Vánoc je až směšně daleko. A na brigádu jsem ještě mladá. Pomoooc!
No nic, budu to muset nějak vyřešit. Třeba mě bábi založí :D
Jinak pokoušela jsem se na tomhle počítači (rodinný stolní dinosaurus) konečně dopsat přátele, ale byla tam v tom nějaká porucha připojení nebo co a neuložilo se to. Tak to zkusím večer dopsat znovu, protože teď pojedeme na houby...

Taky jsem vás chtěla poprosit o hlasy. Jsem v předposledním kole literární soutěže u Padfoot&Prongs. Moc ráda bych se podívala do finále, ale to závisí jen na vás. Takže se před vámi plazím a prosím. Každý váš hlas oplatím, jen si napište. Budu vám moc vděčná, vážně bych si to finále přála zkusit..

Expecto Patronum

24. července 2011 v 8:53 | Chloe M. Raddle |  Co mě zaujalo
Nudila jsem se. To není až tak neobvyklé, páč já se nudím pořád. A pořád přitom přemýšlím o povídkách a pořád mě nelíbá můza. Takže si radši jen tak lovím různé věci po internetu. A na co jsem zase, já chytrá hlavinka, nenarazila. Na jedné stránce si můžete zjistit, co je váš Patron. je to vážně hrozně zajímavá věcička, mě to úplně fascinovalo.
Samo, že jsem to hned musela zkusit. A vyšla mi laň, jako měla Lily Evansová a Severus Snape. Nejdrřív jsem nechápala, proč zrovna já mám tohle, ale potom..
Pod tím obrázkem se vám tam vždycky zjeví tak nějak váš popis. No a vyjít může teda ta laň, jelen, kočka, zajíc, vydra, labuť, pes, kozel, liška, kůň a fénix. Prostě vesměs všechny, co byly i v HP. Doporučuju vyzkoušet.
Příjemnou zábavu ;)

P.S. Ještě bych vám chtěla připomenout, aby jste mi posílali další úkoly do literární soutěže. Zatím mám povídku jen od Penelope! Kolo by se mělo uzvřít zítra večer :)

Jsem zpět a v plné síle..!

23. července 2011 v 8:26 | Chloe M. Raddle |  Info about ME
Takže už jsem zpátky. Musím tu podělat tolik věcí a..nevím, kde mám začít. Takže nejspíš rátkým popisem toho týdnu, co jsem vám jistě tak chyběla :D
Nebylo to špatné. Ubytování ušlo, dokonce se mi splnil i sen o terase s výhledem na moře. Co se týče vody jako takové, to samozřejmě není o čem mluvit. Bylo to perfektní. Prostě jen tak ležet na pláži nebo se koupat v moři.. I když bylo jako led :D
Můj seznam věcí, co bych chtěla jednou vidět se zúžil, protože jsem VIDĚLA DIOKLECIANŮV PALÁC! Bylo to naprosto boží, vážně nádhera! Navíc jsme obědvali s přímým výhledem na něj, takže super. A radost mi udělaly taky trhy. Miluju nakupování zbytečností. To jsem plně zdědila po mamce :D Takže jsme tam spolu prolézaly stánky a nemělo to chybu.
Včera v devět hodin jsme vyrazili na záteční cestu. Bylo to strašně umorné a zdlouhavé. Hlavně proto, že táta netrefil odbočku, takže místo po dálnici jsme ve Slovinsku projeli snad všechny vesnice. A musím říct, některé byly vážně zapadákov :D
Vrátili jsme se až ve dvě hodiny v noci. Okamžitě jsem samozřejmě zalezla do postele, ale vstávala jsem už pět, takže tak moc se mi asi spát nechtělo :D
Fotky dodám, až se tatík uráčí všechno to zkompletovat a natáhnout to do compu (neptejte se proč, ale měli jsme s sebou tři foťáky), takže to ještě nějakou dobu potrvá.
Co se týče povídek, konečně už plánuju zveřejnit pátý ročník k Pobertům. Taky jsem začala psát novou povídku, ale je to taková hovadina, že to svět snad ještě ani neviděl :D
Mno a taky musím rychle něco vytvořit do literární soutěže u Padfoot & Prongs, vážně bych nechtěla vypadnout... Baví mě to :)
A samozřejmě se hned vrhnu do obíhání. Už se na to těším, moc jste mi chyběli (a internet obecně) :D
Vaše opálená Chloe :)*

Ještě jednou potřebuji vaše hlásky..!

13. července 2011 v 19:07 | Chloe M. Raddle |  Info about ME
Přihlásila jsem se do další soutěže, tentokrát o nejlepší HP postavu. Soutěžím tam s Fredem a Georgem - jak jinak. Takže když budete tak moc hodní a kliknete pro mě... Hlasujte ZDEEE, díky všem :) Stojím proti hrozné přesile, ale tak snad se alespoň umístím :)
Díky vaše Chloe

P.S. Už jsem z toho zblblá. Pořád se snažím nacpat všechno do toho umrněného kufříku, který mi byl přidělen, nadávám hůř, než zedník na stavbě a ppozvolna toho začínám mít plné zuby. Asi to všechno nahážu do igelitek a bude :D Ne, ale udu muset něco nechat doma. Neeee! :( :D

14.7. - 24.7.

12. července 2011 v 17:45 | Chloe M. Raddle |  Info about ME
Ano, takže abych vysvětlila to prapodivné jméno článku...někteří z vás si jistě domysleli, že tu dobu budu pryč. Přesněji řečeno v Chorvatsku. Naše rodina tam jede poprvé, tak jsem na to vážně zvědavá :D Ale snad se to podaří, u moře jsem byla jen jednou a to když jsem byla hoodně malá :) Těším se :)
Nechci psát, že se nedostanu na net, protože to předem nevím. Netuším, v jakém apartmánu skončíme a jestli tam bude připojení na internet, takže... Kdyby tam něco takového bylo, určitě se přihlásím a napíšu vám :) V pondělí potom, co přijedeme potom snad i přidám nějaké fotky :)
To je zatím všechno. Zítra a snad i ve čtvrtek bych tu normálka měla být, napsala jsem to sem, jenom abych na to ve čtvrtek nezapomněla.
Vaše Chloe Raddle

POTŘEBUJU HLASY!

10. července 2011 v 21:11 | Chloe M. Raddle |  Info about ME
Zdravím všechny! Zatím jste mě v literární soutěži u Padfoot & Prongs pouštěli dál a já jsem vám za to vděčná. Ale potřebuji další hlasy. Moc prosím! Hlasujte ZDE, jako vždy pro Chloe M. Raddle. Děkuji předem :)*
I když nevím, jestli to má ještě cenu. jak jsem tu tak dlouho nebyla, tak dost slušně prohrávám.. :/
Stejně ale díky :)
Chloe M. Raddle

Vyhodnocení 3. a zadání 4. kola LS

10. července 2011 v 20:43 | Chloe M. Raddle |  Soutěže
Takže jsem se chopila toho těžkého úkolu a vyhodnotila vaše úžasná dílka. Všichny byly naprosto dokonalé. To svoje přidám zítra, ale není ani z poloviny tak dobré :) No a teď už k samotnému vyhodnocení..

1. Penelope
Dílko: TADY
Můj názor: Senzační. Četla jsem to jako první, krátce potom, co jsem dokončila songfic já. A hned se mi to chtělo psát znovu, protože na tohle jedinečné dílo to prostě nemá. Je to krásné. Přesně, jak má songfic být. A jak to mám ráda. Drama, deprese.. :D Už nemám co dodat, je to super :)
Hodnocení: 10/10

2. Frau
Dílko: ZDEE
Můj názor: Frau úplně nepochopila zadání. Byla jsem tedy velice zvědavá, co dostanu a... Songfic to sice není, ale bylo to skvělé. Páni. Text písničky jsem vám chtěla navrhnout jako jeden z úkolů, ale nakonec jsem nechtěla být tyran a tak z toho sešlo. A ejhle. Obdivuju, a vážně se mi to moc líbí :) Perfektní text hymny Bradavic, lidi, doporučuju přečíst.
Hodnocení: 9/10 - Ale jenom protože to nebyl songfic... :(

3. Charlie
Dílko: HERE
Můj názor: Božínku, Charlie. Já...nenacházím slov ještě teď. To bylo tak... Nejdokonalejší songfic, co jsem četla. Ta písnička byla boží, skvěle se hodila a vůbec. Ten děj byl jedinečný a všechno..! Vážně...skvěléé! :)
Hodnocení: 10/10

4. Emily
Dílko: TADY
Můj názor: Pane jo :D Vážně nechápu, jak ten úkol pro tebe mohl být těžký, když jsi odevzdala něco tak...skvělého. Bylo to fakt boží :D Nemám, co bych vytkla :)
Hodnocení: 10/10

5. Rose
Dílko: neodevzdáno
Můj názor: ---
Hodnocení: 0/10

ZADÁNÍ 4. KOLA
Uvažovala jsem hodně dlouho. Potom jsem na to přišla. Děkuji tímto jedné své kamarádce, která mi to poradila :)
Dostanete za úkol dopsat můj text. Já napíšu začátek a vy to nějak dokončíte. Jakkoliv, fantazie se meze nekladou. Nyní vám nechávám úplně volnou ruku, jen aby to nějak navazovalo na můj text, jinak to bude OK ;)
Takže začátek povídky je zde:

Úderem páté hodiny ráno nastalo svítání. Rudé paprsky jakoby ozářily celou zemi, která se topila do depresivní tmy. Na břehu jezera se začaly probouzet květy roztodivných rostlin. Zpívali ptáci a dodávali tomu ránu krásu a zároveň i nádech tajemna. Starý hrad, stojící na samém kraji stále temného a podmračeného čarodějnického lesa se prozářil a pozvolna vystoupil ze stínu, který ho obklopoval.
Obyvatelé tohoto kouzelného sídla začali pomaličku procitat ze svých snů a vracet se do reality, která obsahovala plno zkoušek, úkolů a učení obecně. Všechno tohle by se dalo charakterizovat jako prach obyčejné ráno na škole Čar a Kouzel v Bradavicích. Ale každý den má v sobě něco nového, nepoznaného a čarovného. A tento nebyl vyjímkou, i když byl teprve ve svém zrodu, úplně na počátku.
Dva mladí lidé, sedící na samém břehu onoho jezera, si až moc dobře uvědomovali kouzlo a jedinečnost tohoto okamžiku.
Velice dobře věděli, jak moc se proviňují vůči svému okolí už jen samou přítomností toho druhého, ovšem jak by mohl někdo na světě zabránit tomuto shledání? To, že je to nemožné, by dokázal posoudit naprosto každý. Stejně tak jako oba,
chlapec i dívka, oba zamilovaní.

Vím, co si asi pomyslíte. Další sladká depkárna. Ale já to prostě zbožňuju.. :DDD Posílejte mi to mailem jako vždycky (Monicka369@seznam.cz) do 25.6. 2011, klasicky do pěti hodin. Díky všem ;)

Termííín!

6. července 2011 v 19:38 | Chloe M. Raddle |  Soutěže
Ahoj :) Dneska je 6.7., lidi. To znamená, že v pět byla uzávěrka do literární soutěže. Odevzdaly jen Charlie, Frau a Penelope. Od Emily a Rose nic nepřišlo. Moc prosím, pošlete to dneska nebo zítra, ať můžu sepsat vyhodnocení.. Práce, co přišly jsou skvělé, jen Frau úplně nepochopila zadání, ale to bych brala jako drobnost, protože dílo je to obdivuhodné a jako první odevzdané :) A jsem zvědavá, co řeknete na můj songfic.. :D
Zdraví vaše
Chloe M. Raddle

Tichá noc

5. července 2011 v 12:02 | Chloe M. Raddle
Já vím, těch jednorázovek je tu poslední dobou vážně hodně. Ale já jich mám na compu příšerně moc a nevím co s nimi, zvlášť, když některé z nich jsou i celkem dobré.. Tahle jednorázovka byla myslím do soutěže u Padfoot & Prongs a hlavními postavami měli být Lucius Malfoy a Lily Evansová, přičemž se měl děj odehrávat v Chroptící chýši. No...do téhle soutěže jsem zatím psala jen tři povídky, ale tahle je rozhodně nejslabší. Otázky proč a jak jsou zbytečné :D Stejně mě ale potěší, když si ji přečtete. Jo a děkuju všem, kdo mě v té soutěži podpořil hlasem. Fakt si toho vážím :)*


Jméno: Tichá Noc
Autor: Chloe M. Raddle
Stav: jednorázovka
Postavy: Lilian Evansová, Lucius Malfoy, smrtijedi
Moje spokojenost: 36%
Věnováno: všem, ale zvlášť Zasněné*. Prosím, tolik se omlouvám... Jsem prostě blbá.. :(

Byla tma a ticho. Slabý paprsek, který proudil z hůlky osvětloval jen minimum prostoru kolem. Mísily se v ní dva pocity. Strach a zvědavost. Právě kvůli té zvědavosti postupovala dál. Prach, který pokrýval podlahu se jí vířil u nohou a alespoň trošku tlumil zvuk jejích kroků.
Došla až nakonec chodby, přímo pod schody. Musela jít nahoru. Ale představa, že půjde po něčem takovém, ji naplňovala mnohem větším děsem, než to, co jí čekalo nahoře. V hlavě se jí v tu chvíli promítlo minimálně deset různých obrázků, jak přesně by skončila, kdyby z těch schodů spadla, nebo kdyby se propadly. A nebyly to dvakrát příjemné představy.
"Vzpamatuj se, Lilian! Musíš být statečná!" zašeptala si sama pro sebe. Slyšet svůj vlastní hlas ji v tu chvíli neuvěřitelně uklidnilo. Zároveň v ní bodl ale osten nejistoty. Slyšel jí někdo tam nahoře?
Zhluboka se nadechla a udělala další krok vpřed. Přímo na první schod. Maličko zavrzal, ale byl k jejímu překvapení velice pevný. Proto vystoupila na další z nich. I ten se zdál v pořádku a dokonce byl naprosto tichý. A tak vyšla téměř až nahoru. Bohužel, když šlápla na poslední z nich, mělo to stejný efekt, jako kdyby táhla kočku za ocas. Přinejmenším stejný hluk. Lily zkameněla. Zůstala nehybně stát a čekala, co se bude dít dál.
"Slyšeli jste to? Co to bylo?!" vyjekla nějaká žena uvnitř. Lily si uvědomila, že ji zná až moc dobře. Bellatrix Blacková.
Lily uslyšela kroky směrem k ní. Stiskla shnilé zabradlí v ruce ještě křečovitěji. Takovou silou, až se ulomilo a zůstalo jí v ruce. Tlumeně zanadávala a přikrčila se. Čekala, že ji každou chvíli objeví.
V místnosti vykoukla ženská hlava ohraničená těžkými vlasy barvy havraních křídel a rozhlédla se kolem. Třikrát pohlédla přímo na místo, kde stála k smrti vystrašená rusovláska. Ale díky Jamesovu neviditelnému plášti neměla šanci ji spozorovat.
V rohu se pohla krysa a rozeběhla se napříč po odpočívadle.
"Byla to jen krysa!" křikla Bella směrem do místnosti a namířila na ni hůlkou.
"Avada kedavra!" prohlásila tak nezúčastněně, jak jen to bylo možné. A neminula. Krysa naposledy vypískla a padla bez známek života k zemi. Byla mrtvá.
Lily si musela zacpat pusu zatnutou pěstí, aby nevykřikla. Vyděsilo ji to na nejvyšší možnou míru, když sledovala způsob, jak v tu noc mohla skončit i ona sama.
Belatrix se potom otočila a vrítila se zpátky k ostatním. Lily čekala pár minut a potom vešla také. To, co viděla, ji naprosto ochromilo.
Do kruhu tam bylo rozestavěných asi dvacet lidí. Poznala je všechny. Byli to v podstatě ještě děti. Její spolužáci, nekteří dokonce mladší. Ale všem na předloktí zářilo vytetované rozšklebené znamení zla. Většina měla na tvářích masky, ale i tak šlo poznat, kdo je kdo. Rozhodně nebyla přehlédnutelná právě Bellatrix, její sestru Narcissu poznala také a potom ještě Crabba a Goyla, Zabiniho, Reguluse Blacka a Luciuse Malfoye. Nebyla si ale jistá, kdo je takový malý tlouštík, který se krčil vedle Dolohova a Rowlea. Byl jí povědomý, ale nevěděla, odkud ho zná. Ale to bylo v tu chvíli jedno.
Lilian pomaličku vešla dovnitř. Dávala si přitom pořádný pozor, aby šla naprosto tiše. Ale bohužel, i navzdory vší snaze, zakopla o převržené křeslo, které jí stálo v cestě. Sice to ustála, ale přísahala by, že jí na chvilku zpod pláště vykoukla ruka. Malfoy si toho všiml. Přimhouřil oči a chvilku oustředěně zíral přesně na místo, kde se Lily nacházela. Potom ale zatřepal hlavou a věnoval se svým druhům.
"Pán nás zase volá do služby!" zašeptala v posvátné úctě Bellatrix.
"Musíme okamžitě vyrazit. Slíbil, že nechá několik mudlů jen pro mě!" zakrákal Dolohov a ve vteřince se přemístil. Lily na to zírala a nevěřila vlastním očím. Na pozemcích Bradavic se přeci nešlo přemisťovat!
Postupně začali mizet další a další, až zbyli v místnosti jen Lily, Narcissa Blacková a Lucius Malfoy.
"Jdeš už, lásko?" usmála se "svůdně" na svého snoubence Cissa.
"Běž napřed, drahá. Jen si ještě něco ověřím!" odbyl ji nezúčatněným hlasem Malfoy.
"Nezdrž se dlouho, ať Pán není zbytečně naštvaný!" prohlásila a přemístila se i ona.
Malfoy byl k Lily zády a jen tiše stál. Potom se otočil a poslal neverbálně kletbu přímo do míst, kde spočívala nebohá Lily. Ta nestihla zareagovat vůbec nijak. Vlastně bylo s podivem, že si to všechno stihla uvědomit. Byla to kletba úplného spoustání.
Rusovláska tedy mohla jen stát a čekat, co bude dál. Jaký osud ji asi čeká…?
Lucius pomalu přešel místnost. Nahmatal plášť a strhnul ho dolů. Světlo jeho hůlky osvítilo dívčin zděšený obličej.
Malfoy se v tu chvíli rozesmál. Ten smích se vpíjel do stěn a zalézal do každého koutku místnosti. Lily přecházel mráz po zádech.
"Tušil jsem to. Tak co s tebou…?" pomstychtivě se usmál a opřel se o stěnu za ním. Červenovláska se nemohla hýbat, takže ani mluvit. Jen upírala oči na svého věznitele a doufala, že to pro ní neskončí smrtí. V tom lepším případě.
"Máš štěstí, teď musím pryč. Ale neměj strach, za pár hodin jsem zpátky. Do té doby tu na mě počkáš. A doufej, že se vrátím v dobré náladě, šmejdko!" zasyčel jí do ucha a potom ucítila jeho ledové rty na těch svých. Kdyby mohla, otřásla by se odporem. On se mezi tím přemístil pryč. Za svým Pánem.
Lilian stála uprostřed ponuré, prachem a všelijakými škůdci prolezlé místnosti v Chroptící chýši a čekala. Obklopovala ji tma a ticho. Naprosté ticho. Až děsivé. Nemohla se pohnout, ale přemýšlet jí šlo až moc dobře. Nedalo se ovšem říct, že by myšlenky, které se jí rojily v hlavě, byly nějaké bůh ví jak optimistické. Co jí zbývalo? Jen doufat. Doufat, že nedojde na nejhorší…

AEDIV

3. července 2011 v 19:48 | Chloe M. Raddle |  Co mě zaujalo
Je to nanic. Neděle večer a já sedím a nudím se, stejně jako celý den dneska. Nic se nikde neděje a tak sedim u compu a nemám do čeho píchnout. Achjooo! Kdyby aspoň nepršelo..!
No nic, takže jsem se tak nudila, až jsem projížděla YouTube. A jaký věci člověk nevyhrabe :D
Podotýkám, že jsem ještě pořád cvok do Freda a George. Takže jsem hledala videa s nimi, pochopitelně. A kolik jsem jich nenašla. A kolik párů.. Bože, nikdy by mě nenapadlo spárovat LunuLovegoodovou a někoho z dvojčat..! Ale nápad to není špatný, určitě zkusím napsat nějakou jednorázovku nebo sonfic.
Tady jsou některé z nich, ale většina je bohužel v horší kvalitě:



Některé jsou vážně krásné :)
To je pro dnešek asi všechno, psát se mi teď nic moc nechce, ale možná ještě přidám pár řádků k Přátelům...
Zatím čus,
vaše Chloe

P.S. Do 6.7. je ta literární soutěž..! Nenaléhám, jen připomínám. Jak jsem tu teď nebyla... :)










VĚTŠINA POSTAV V MÝCH POVÍDKÁCH PATŘÍ J.K.ROWLINGOVÉ!! BLOG NEBYL VYTVOŘEN ZA ÚČELEM ZISKU,
PRÁVA NEJSOU VYHRAZENA!!!
TEDA...KDYŽ NEPOČÍTÁTE POSTAVY, KTERÉ JSEM STVOŘILA JÁ A JENOM JÁ. U TĚCH NESTRPÍM KOPÍROVÁNÍ ZA ŽÁDNÝCH OKOLNOSTÍ. JSOU TO VŠECHNO ČÁSTI MÉ PODIVNÉ OSOBNOSTI A KE VŠEM Z NICH MÁM CITOVÝ VZTAH! PROTO KAŽDÉ "VYPŮJČENÍ BEZ DOVOLENÍ" OKAMŽITĚ HLÁSÍM!!!